ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.382.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 382/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně K. L., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Správě nemovitostí města B., s.p. v likvidaci, a 2) Statutárnímu městu B., zastoupenému advokátkou, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 166/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.9.2002, č.j. 15 Co 446/2001-86, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19.6.2001, č.j. 31 C 166/99-55, podání ze dne 27.10.1999 a 29.8.2000 o zaplacení částky 645.899,70 Kč nebo částky stanovené soudním znalcem s úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby ČNB ode dne 16.10.1997 do zaplacení vůči prvnímu žalovanému nebo druhému žalovanému v případě nemožnosti plnění prvního žalovaného, odmítl.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 12.9.2002, č.j. 15 Co 446/2001-86, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 14.7.2000, č.j. 31 Co 166/99-33, soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění podání ze dne 27.10.1999 o patřičné náležitosti, zejména k upřesnění žalobního petitu tak, aby bylo patrno jakou konkrétní částku po kterém ze žalobců ad 1,2 požaduje. Současně ji poučil, že v případě neodstranění vad (a to ve lhůtě do 10 dnů od doručení usnesení) soud řízení zastaví. Vzal za prokázáno, že žalobkyně na danou výzvu soudu reagovala podáním ze dne 24.8.2000, v němž navrhla znění petitu tak, aby první žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 645.899,70 Kč nebo částku stanovenou soudním znalcem ustanoveným soudcem s příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby Č. n. r. Č. n. b. ode dne 16.10.1997 do zaplacení jako náhradu za skryté vady domu blíže specifikovaného v návrhu. Dále žalobkyně navrhla, že pro případ, kdy na straně prvního žalovaného vznikne nemožnost splnění povinností, byť i jen částečně, aby byl druhý žalovaný jako zakladatel prvního žalovaného zavázán zaplatit žalobkyni částku 645.899,70 Kč nebo částku stanovenou soudním znalcem ustanoveným soudcem s příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby Č. n. r. Č. n. b. ode dne 16.10.1997 do zaplacení. Odvolací soud rovněž se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že opět usnesením ze dne 11.1.2001, č.j. 31 C 166/99-42, soud prvního stupně vyzval podle §43 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni k doplnění žaloby ze dne 27.10.1999 a 29.8.2000 o náležitosti uvedené v §42 a §79 odst. 1 o.s.ř. tak, aby petit byl přesný, určitý a srozumitelný, tj. vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažených bylo provedeno tak přesně, určitě a srozumitelně, aby po jejich převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Dále soud v rámci výzvy poučil žalobkyni o tom, že z petitu není patrno, jakou konkrétní částku má každý ze žalovaných zaplatit a s jakou konkrétní úrokovou sazbou. Současně uložil doplnit podání o vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých by vyplývalo, jakou konkrétní škodu a v jaké výši první nebo druhý žalovaný způsobil a kdy, t.j. k jakým konkrétním závadám na nemovitosti došlo a jaká je příčinná souvislost této způsobené škody se zanedbáním povinnosti prvního nebo druhého žalovaného. Žalobkyně byla poučena též o tom, že opravu a doplnění musí provést ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení daného usnesení a v případě nesplnění této povinnosti, soud usnesením návrh odmítne. Odvolací soud vyslovil, že nutnost přesného a určitého vymezení žalobního petitu je kromě jiného dána zejména požadavkem na vykonatelnost výroku rozsudku. Dovodil, že v daném případě je určitost žalobního petitu dána přesným uvedením požadovaného nároku, tedy vyčíslením požadované částky, které se žalobkyně po žalovaných domáhá. Podle odvolacího soudu podání žalobkyně ze dne 27.10.1999 a doplněné dne 29.8.2000 není možno považovat za řádné a určité, neboť vedle pevně uvedené částky 645.899,70 Kč je v rámci petitu uvedena částka, která má být stanovena soudním znalcem ustanoveným soudem, není tedy konkretizována a výkladem nelze dovodit její výši. Rovněž obě výše uvedená podání žalobkyně trpí vadou ohledně určitosti požadovaného příslušenství. Poukázal na skutečnost, že ve sporném řízení je soud striktně vázán návrhem a nemůže účastníkům přisoudit něco jiného či více, než čeho se účastník domáhá ( kromě případů, kdy lze řízení zahájit bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky ).Uzavřel, že vzhledem k nedostatkům neurčitosti žalobního petitu je třeba dospět k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 23.12.2002 dovolání, doplněné podáním došlým dne 17.1.2003 a 20.1.2003, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř. Namítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí též spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prvně uvedený dovolací důvod spatřovala v tom, že pokud soud prvního stupně dne 16.10.2000 nařídil jednání na den 28.11.2000, které následně dne 13.11.2000 odročil na neurčito bez udání důvodu, provedl všechny nutné přípravné úkony pro ústní projednání a dokazování. Podle dovolatelky žalobní návrh je tedy srozumitelný a určitý, nebyly proto dány důvody k odmítnutí žaloby. Dále poukazovala na skutečnost, že v doplnění žalobního návrhu ze dne 13.7.2001 je na výzvu soudu prvního stupně uvedeno, že jediným žalovaným zůstává Správa nemovitostí města B., s.p. v likvidaci. Rovněž tvrdila, že došlo ke zkrácení procesních práv žalující strany. Vytýkala odvolacímu soudu, že se nevypořádal s důkazy navrhovanými v doplnění žaloby, zejména s těmi, které směřovaly k objasnění příčinných souvislostí mezi jednáním žalovaného a způsobenou újmou. Též namítala, že odvolací soud nepřihlédl ke zmatečnosti konání soudu prvního stupně při komunikaci s žalobkyní a jejím zmocněncem a nezaznamenal porušení principu rovnosti stran, a to zejména ve věcech doručování. Konstatovala, že odvolací soud pominul existující vady řízení soudu prvního stupně. Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dovozovala, že soud nevzal do úvahy skutečnosti, které ze žalobního návrhu ani doplnění nevyplývaly a nebyly tvrzeny. Zdůvodňovala, že vyhověla výzvám soudu prvního stupně a formulovala žalobní petit tak, aby splňoval podmínky ve smyslu §42 odst. 4 a §79 o.s.ř. Podle dovolatelky alternativní petit, tj. že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 645.899,7 Kč s příslušenstvím nebo částku stanovenou posudkem soudního znalce s příslušenstvím nebo částkou vyčíslenou podle uvedeného popisu v rámci dokazování s příslušenstvím, vadou neurčitostí netrpí. Též nesouhlasila s posouzením příslušenství soudy obou stupňů. Navrhla proto zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhla též odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
První žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Přezkoumal proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. míří na existenci jiných vad, než v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř. uvedených, vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu. Tvrzení dovolatelky nesoucí se k údajnému naplnění takové vady však nelze přisvědčit.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).
O takový případ v této věci nejde.
V posuzované věci odvolací soud vyšel správně z ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř., tedy aplikoval v úvahu přicházející předpis. Zbývá posoudit, zda si tato ustanovení přiléhavým způsobem vyložil.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst.1, větu druhou, o. s. ř.)
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst.1, věty druhé, o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, nejde o vadu žaloby, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně).
Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o.s.ř. - překročit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši.
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, že žalobní petit v podání ze dne 27.10.1999 ani v následném doplnění podání ze dne 29.8.2000 nelze považovat za řádný a určitý, což ve svém důsledku brání věcnému projednání žaloby.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle §§241a odst. 2 písm. b/ nebyl uplatněn důvodně.
V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobkyně zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření prvního žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu