ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.489.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 489/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského, o dovolání Statutárního města K., zastoupeného advokátem, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2002, sp. zn. 21 Co 204/2002 (v právní věci žalobce Statutárního města K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému JUDr. M. O., zastoupenému advokátem, o zaplacení 35.362,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 100/95), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 2. 2002, č. j. 17 C 100/95-185, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 35.362,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 10. 6. 1993 do 15. 7. 1994 a s 16% úrokem z prodlení od 16. 7. 1994 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení vzniklých žalobci a ohledně jím požadovaných 14.526,- Kč bylo řízení po zpětvzetí vzájemného návrhu zastaveno. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci přiznaná částka představuje dluh žalovaného na nájemném a úhradách za služby spojené s užíváním nebytových prostor; mezi účastníky byla uzavřena smlouva, sporným bylo vyúčtování za období od července 1992 do dubna 1993.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2002, č. j. 21 Co 204/2002-221, změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaného před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že vyúčtování dodávek tepla a teplé vody, s nímž nesouhlasil žalovaný, nebylo provedeno řádně podle ustanovení §11 vyhlášky č. 197/1957 Ú. l. Také na nájemném nevznikl žalovanému dluh ve výši vyčíslené soudem prvního stupně; odvolací soud dospěl při výpočtu nájemného za uváděné období k dlužné částce 1.679,- Kč. Protože však žalovaný v rámci obrany proti žalobě uplatnil včas a důvodně nárok na slevu z nájemného pro zhoršené užívání nebytových prostor (ve výši odpovídající dluhu na nájemném), nevznikl žalobci ani tento nárok.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a skutková zjištění nemající v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítl, že k závěru o nedostatečném vyúčtování dodávek tepla a teplé vody přikročil odvolací soud pouze na základě tvrzení žalovaného a nekonkrétních výpovědí svědků. Pokud jde o slevu z nájemného, pak rozhodnutí o ní náleželo městu a nárok na ni nebyl žalovaným u žalobce uplatněn. Soud prvního stupně naopak správně dovodil promlčení nároku žalovaného na slevu z nájemného, neboť nedošlo k jeho uplatnění u soudu v tříleté promlčecí době. Žalobce navrhoval, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba, zastoupená advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Dovolání je přípustné (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a označené dovolací důvody byly způsobilé k přezkoumání (§241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci spočívá v pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Dochází k němu, použije-li soud jiný právní předpis než relevantní, nebo pokud je správně použitý předpis soudem chybně interpretován - obojí vadný postup musí být významný pro rozhodnutí.
Skutkové zjištění soudu nemá (v podstatné části) oporu v provedeném dokazování, neodpovídá-li způsob hodnocení důkazů postupu zakotvenému v ustanoveních §132 a následujících o. s. ř. Může jít zejména o hodnocení důkazů vycházející ze skutečností, jež z prováděných důkazů nevyšly najevo, dále o opomenutí prokázaných rozhodných skutečností, o logický rozpor při hodnocení jednotlivých důkazů či jejich vzájemné souvislosti, nebo o závěry nerespektující konkrétní směrnice pro hodnocení důkazů podle §133 až §135 o. s. ř.
K tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) se váže pouze námitka dovolatele o promlčení nároku na slevu z nájemného. Z důkazních zjištění však nebylo pochyb o tom, že žalovaný opakovaně žádal pronajímatele o slevu na nájemném (byť se tak dělo též vůči právnímu předchůdci žalobce), z toho písemně ve dnech 4. 1. 1993 a 12. 8. 1993. Žalovaný tak splnil podmínku uplatnění práva bez zbytečného odkladu během šestiměsíční prekluzívní lhůty podle ustanovení §699 občanského zákoníku. Pokud jde o následné uplatnění nároku u soudu ve tříleté promlčecí lhůtě (§101 občanského zákoníku), pak zde dovolací soud přisvědčuje druhoinstančnímu posouzení rozhodného procesního úkonu žalovaného, přičemž existenci tohoto úkonu soud prvního stupně nevzal v úvahu. Žalovaný při jednání dne 11. 10. 1995 uplatnil zdůvodněnou námitku započtení slevy z nájemného ve smyslu ustanovení §98 o. s. ř., což znamená uplatnění nároku u soudu v obecné tříleté lhůtě. Vyúčtování plateb bylo totiž žalovanému doručeno v červnu 1993, se splatností 10. dne téhož měsíce.
Ke druhému důvodu uplatněnému v dovolání, spočívajícímu v nedostatečné resp. chybějící opoře pro věc rozhodných skutkových zjištění v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.) nutno předeslat, že dovolací soud není přezkumnou instancí ve vztahu ke skutkovému základu věci zjištěnému soudy nižších stupňů (srov. §243a o. s. ř.). Dovolací soud vychází ze skutkových zjištění obou nižších instancí, aniž by byl oprávněn do nich jakkoli zasahovat. Stran procesního postupu při hodnocení důkazů (viz uplatněný dovolací důvod) však dovolací soud též neshledal pochybení odvolacího soudu, jež by bylo určující pro rozhodnutí ve věci samé. Obsah vyúčtování nájemného a služeb vyplývá z listiny čtené k důkazu již soudem prvního stupně a odlišné právní posouzení obsahu této listiny odvolacím soudem, na základě jím citovaných ustanovení vyhlášky č. 197/1957 Ú. l. o úplatě za ústřední(dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody, bylo zcela v souladu s ustanovením §220 odst. 1 o. s. ř. Také skutkový závěr o zhoršeném užívání nebytových prostor, v důsledku přerušování dodávek tepla a teplé vody, nevyslovil odvolací soud v rozporu se zásadami hodnocení důkazů, tím méně snad „pouze na základě tvrzení žalovaného“. Odvolací soud tu pouze převzal shodný závěr soudu prvního stupně. Z procesního hlediska též není významné, jaké rozhodnutí by k otázce slevy na nájemném učinila Rada města K.; žalobce v řízení nárok žalovaného na slevu z nájemného neuznával.
Dovolací soud tedy neshledal naplnění žádného z dovolacích důvodů označených žalobcem. Nezjistil také, že by v řízení před soudy obou nižších stupňů došlo k vadám vedoucím ke zmatečnosti nebo k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Proto dovolání žalobce, vzhledem ke správnosti rozsudku odvolacího soudu, zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Žalovanému, v dovolacím řízení úspěšnému, nevznikly v tomto řízení žádné náklady.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. květen 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu