ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.584.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 584/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce O. s. b. d. Č. L., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. T., o zaplacení příslušenství pohledávky, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 2046/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12.12.2002, č. j. 30 Co 445/2002-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 17.11.1999 u Okresního soudu v České Lípě domáhal se žalobce uložení povinnosti zaplatit žalobci částku s poplatkem z prodlení, blíže popsanou v petitu. Tvrdil, že žalovaný je vlastníkem bytu č. 13, v Ž. Dne 25.11.1996 uzavřel se žalovaným smlouvu o zajišťování správy společných částí domu, na základě které žalobce zajišťuje pro žalovaného služby spojené s bydlením v bytě. Podle žalobce žalovaný dluží úhrady za měsíc leden, únor, březen, květen, červen, červenec 1999 a přes výzvu žalobce dluh neuhradil.
Okresní soud v České Lípě jako soud prvního rozsudkem ze dne 8.6.2000, č.j. 15 C 2046/99-31, řízení v části o zaplacení 4.280,- Kč zastavil. Zároveň v odstavci II. žalobě vyhověl a v odstavci III. žalobu na zaplacení částky 8.026,80 Kč a na zaplacení celého poplatku z prodlení zamítl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5.1.2001, č.j. 30 Co 390/2000-62, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně částky 9.940,- Kč potvrdil a dále změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 14.195,- Kč. Současně ve výroku II. v části o nákladech řízení a ve výroku III. v části o poplatku z prodlení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve výrocích I. o zastavení řízení a III. v části o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 8.026,- rozsudek soudu prvního stupně ponechal nedotčen.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 18.7.2001, č.j. 15 C 2046/99-74, žalobě vyhověl. Současně v odstavci II. zamítl návrh žalobce na zaplacení dalšího příslušenství pohledávky z poplatku z prodlení. K odvolání žalobce poté Krajský soud v Ústí nad Labem -pobočka v Liberci usnesením ze dne 30.11.2001, č.j. 30 Co 396/2001-87, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 19.9.2002, č.j. 15 C 2046/99-94, žalobu na zaplacení částky 29.095,- zamítl. V odstavci II. řízení v části o zaplacení 1.163,- Kč zastavil. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem bytu č. 13 v domě čp. 297 v Ž. Vzal za prokázané, že dne 25.11.1996 uzavřel žalovaný se žalobcem smlouvu o zajišťování správy společných částí domu, podle které se žalobce zavázal zabezpečovat veškerá plnění spojená s bydlením a rovněž další služby. Dále vzal za prokázáno, že v předmětné smlouvě si žalovaný s žalobcem dohodli i cenu za poskytované služby, jakými byly zejména dodávka tepla, teplé a studené vody a další platby. Dovodil, že se nejedná o plnění z nájemního vztahu, nýbrž o plnění ze smlouvy o zajišťování správy společných částí domu. Věc posoudil podle §517 odst. 2 o.z. s tím, že při prodlení s plněním peněžitého dluhu z tohoto závazku nevzniká žalobci jako věřiteli právní nárok na poplatek z prodlení, nýbrž pouze na úroky z prodlení. Dospěl k závěru, že v daném případě bylo prokázáno, že žalovaný uhradil úrok z prodlení ve výši 1.163,- Kč. Vyslovil názor, že pokud žalobce požaduje vyšší částku odpovídající poplatku z prodlení, nelze jeho návrhu vyhovět pro neexistující kogentní úpravu v občanském zákoníku.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12.12.2002, č.j. 30 Co 445/2002-106, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil, jinak jej ponechal nedotčen. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podle §517 odst. 2 o.z. lze v případě prodlení s plněním peněžitého dluhu požadovat vedle jistiny pouze úroky z prodlení a nikoliv poplatek z prodlení. Vyslovil názor, že případy, kdy je dána povinnost platit a oprávnění požadovat poplatek z prodlení je stanovena pouze občanským zákoníkem ( §697,723 o.z.) a nevztahuje se na plnění podle smluv o zajišťování správy společných částí domu podle §9 zákona č. 72/1994 Sb. Podle odvolacího soudu i naopak platí, že pokud je v konkrétním případě stanovena povinnost dlužníka platit poplatek z prodlení, nemůže věřitel požadovat místo poplatku z prodlení úrok z prodlení. Dospěl k závěru, že v dané věci došlo k opožděným platbám žalovaného ve vztahu k žalobci z titulu uzavřené smlouvy o zajišťování správy společných částí domu, kde ze zákona má žalobce právní nárok na úrok z prodlení. Vyslovil závěr, že žalobci z důvodu prodlení žalovaného lze přiznat pouze částku nepřevyšující úroky z prodlení, jejichž výše je upravena nařízením vlády č. 142/1994 Sb.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Tvrdil, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která nebyla dosud řešena. Podle dovolatele vlastnické a nájemní bydlení v domech bytových družstev se v právech a povinnostech ve vztahu k platbám neliší, nelze proto uplatňovat proti nájemci v případě dluhu poplatek z prodlení a proti vlastníkovi pouze úrok z prodlení. Vytýkal odvolacímu soudu, že nepostupoval podle analogie a práva a povinnosti vztahující se na nájemce družstevního bytu upravené v §687-695 o.z. měl aplikovat i na bydlení vlastníka bytové jednotky. Namítal, že pokud zákon č. 72/1994 Sb. neupravuje případ prodlení s platbou záloh na služby pro vlastníka bytové jednotky, je nutno vycházet z analogie a měl být aplikován §697 o.z. Poukazoval na skutečnost, že žalobci mělo být přiznáno právo na zaplacení poplatku z prodlení a nikoli pouze úroku z prodlení. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15.,17.,hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.
Z porovnání obsahu odůvodnění odvolacího soudu a uplatněných tvrzení dovolatele o okolnostech, které měly činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, podle něhož ve smyslu §517 odst. 2 o.z. při prodlení s plněním peněžitého dluhu nevzniká žalobci jako věřiteli právní nárok na poplatek z prodlení, nýbrž pouze na úroky z prodlení. Lze přisvědčit odvolacímu soudu pokud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o plnění z nájemního vztahu, nýbrž o plnění ze smlouvy o zajišťování správy společných částí domu uzavřené dne 25.11.1996 mezi žalobcem a žalovaným. Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit od právního závěru odvolacího soudu, že žalobci jako věřiteli nevzniká právní nárok na poplatek z prodlení, ale pouze na úroky z prodlení.
Posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Nelze proto přisvědčit žalobci, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu. Pro úplnost nutno uvést, že v případě prodlení s platbou záloh na služby, kterou neupravuje zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nelze postupovat podle analogie a aplikovat §697 o.z. Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu