ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.640.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 640/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobkyně S. b., spol. s r. o., proti žalovanému T. K., zastoupenému advokátem, o 32.764,- Kč se smluvní pokutou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 359/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2002, č. j. 64 Co 107, 108/ 2002-57, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem pro zmeškání ze dne 11. 11. 1999, č. j. 5 C 359/98-23, zavázal žalovaného k tomu, aby zaplatil žalobkyni částku 32.764,- Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 5% týdně od 1. 5. 1998 do zaplacení, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku; v téže lhůtě uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.311,- Kč.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2002, č. j. 64 Co 107, 108/2002-57, odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání a současně potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl v mezidobí zamítnut návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud dospěl v rámci odmítnutí odvolání k závěru, že žalovaný neprokázal zmeškání jednání z omluvitelných důvodů. Pokud jde o náležitosti rozsudku pro zmeškání, pak odvolací soud uzavřel, že byly splněny všechny zákonné předpoklady ve smyslu ustanovení §153b odst. 1, 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a že rozsudek spočívá na správném právním posouzení věci. Poté odvolání žalovaného odmítl jako nepřípustné, s poukazem na ustanovení §202 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opřel o poučení o dovolání odvolacím soudem. Vytkl napadenému rozhodnutí v první řadě nepřezkoumatelnost v tom směru, že odkaz na nepřípustnost odvolání není úplný (uvádí se §202 odst. 1, nikoli však písmeno resp. důvod podle tohoto odstavce). Dále dovolatel považoval svou neúčast u jednání soudu prvního stupně dne 11. 11. 1999 za zmeškání z omluvitelného důvodu, neboť důvod zmeškání – náhlá havárie – vyloučil možnost včasné omluvy žalovaného a vysvětlil jeho absenci při jednání. Kromě toho dovolatel namítal k tvrzením žalobkyně jako podkladu pro vydání rozsudku pro zmeškání, že v nich není náležitě uvedena nájemní smlouva (k nebytovým prostorám), a zejména že žalobkyně měla tvrdit, že jako pronajímatel sama plnila podmínky smlouvy, tj. přenechala žalovanému předmět nájmu v uživatelném stavu (což se nestalo a účastníkům to bylo známo). Dovolatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle ustanovení o. s. ř. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb., účinnou ode dne 1. 1. 2001. Učinil tak, stejně jako soudy obou nižších stupňů, vzhledem k datu vydání prvostupňového rozsudku (Přechodná a závěrečná ustanovení zmíněné novely, část dvanáctá, hlava I, bod 17). Zjistil též, že dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.).
Při posuzování přípustnosti dovolání musel dovolací soud vyjít z ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. ve znění před shora citovanou novelou, podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Dovolací důvody bylo možno vyložit z obsahu námitek dovolatele (§243c, §41 odst. 2 o. s. ř.) tak, že má na mysli existenci jiné vady řízení s následkem nesprávného rozhodnutí ve věci a též nesprávné právní posouzení věci (§241 odst. 3 písm. b/, d/ o. s. ř.).
Dovolání není opodstatněné.
Namítl-li žalovaný nepřezkoumatelnost výroku odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, pak přehlédl, že ustanovení §202 odst. 1 o. s. ř. ve znění relevantním pro rozhodování odvolacího soudu obsahovalo text, který nebyl členěn na důvody nepřípustnosti odvolání. Tyto důvody vtělil do ustanovení §202 odst. 1 o. s. ř. až zákon č. 30/2000 Sb.
Skutkový důvod svého zmeškání uvedl žalovaný v podání z 9. 6. 2000 jen tak, že jednání bylo zmeškáno „pro havárii v souvislosti se stavbou, kde přítomnost žalovaného byla nutná“. Přes opakované poučení soudem prvního stupně žalovaný toto své tvrzení nijak nedoplnil, ani neuvedl důkazy na jeho podporu. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný omluvitelný důvod zmeškání (§153b odst. 4 o. s. ř.) neprokázal, byl tedy oprávněný; to jen na okraj, neboť důvod zmeškání již byl odvolacím soudem přezkoumán v části řízení o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání.
Tvrzení žalobce, na nichž založil soud prvního stupně právní posouzení věci při vydání rozsudku pro zmeškání, považuje dovolací soud, vychází-li z námitek uplatněných v dovolání a tedy ze své vázanosti dovolacími důvody (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), za dostačující. Žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností zahrnuje (kromě zdůvodnění aktivní legitimace žalobce, popisu předmětu nájmu a vyčíslení výše dluhu ) též tvrzení, že žalovaný má nebytový prostor v nájmu, a při posouzení žaloby podle obsahu nelze odhlédnout ani od návazného návrhu na provedení listinného důkazu nájemní smlouvou. Soud prvního stupně tedy měl k dispozici tvrzení, charakterizující konkrétní právní vztah i práva a povinnosti stran z něj plynoucí. Ani odvolací soud nepochybil, pokud v rámci přezkumu přisvědčil právní kvalifikaci dluhu na nájemném podle ustanovení §671 občanského zákoníku. Žalobce rozhodně nebyl povinen tvrdit, že on sám plní své povinnosti ze smlouvy; případná námitka opaku měla být předmětem řádné a včasné procesní obrany žalovaného.
Dovolací soud z procesního hlediska nezjistil, že by v řízení před soudy obou stupňů došlo k takovým vadám, které by vedly ke zmatečnosti rozhodnutí, nebo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Pro správnost rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud dovolání zamítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Úspěšné žalobkyni nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. května 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu