ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.839.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 839/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalovaného K. B., zast. advokátem, které bylo podáno proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2001, sp. zn. 29 Co 358/2001 (v právní věci žalobkyně Městské části. P., zast. advokátkou, proti žalovanému K. B., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 39 C 188/99) takto:
Zrušuje se usnesení Městského soudu v Praze z 26.10.2001, č.j. 29 Co 358/2001-29, a věc se vrací tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 25.11.1999, č.j. 39 C 188/99-11.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2001, č.j. 29 Co 358/2001-29, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. listopadu 1999, č.j. 39 C 188/99–11, jímž soud I. stupně uznal žalovaného povinným vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat byt specifikovaný v enunciátu tohoto rozhodnutí.
Podle odvolacího soudu byl citovaný rozsudek obvodního soudu žalovanému doručen do vlastních rukou dne 6.11.2000, jak plyne z úředního záznamu založeného na č.l. 17 spisu. Následujícího dne proto počala běžet zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání, o čemž byl žalovaný rovněž řádně poučen. Odvolání proti zmíněnému rozsudku bylo advokátem žalovaného podáno na poštu až dne 14.5.2001, tedy zcela zřejmě po uplynutí zákonné lhůty. Skutečnost, že po právní moci rozsudku nalézacího soudu byl žalovanému rozsudek znovu doručen, na výše uvedeném nemůže ničeho změnit. Městský soud proto odvolání žalovaného jako opožděné odmítnul.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně mu dne 6.11.2000 byl doručen způsobem, který neodpovídá ustanovení §45, §47 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Dovolateli bylo dne 13.9.2000 soudem oznámeno exekuční vyklizení předmětného bytu, načež prostřednictvím jeho právního zástupce podal dne 26.9.2000 návrh na odklad exekuce. Dne 6.11.2000 byl informativně u exekučního soudu, kde mu pracovnice kanceláře předala kopii rozsudku. Tuto kopii ovšem převzal v rámci řízení – a ze spisu – exekučního, nikoliv nalézacího. Navíc od 26.9.2000 byla v exekučním spise založena plná moc dovolatelova advokáta, a účinky doručení by tak mohly nastat pouze v případě, že by písemnost byla doručena právnímu zástupci, což se však nestalo. Kromě toho soud I. stupně vyhověl (z důvodu vadného doručení rozhodnutí) návrhu žalovaného na zastavení výkonu rozhodnutí, a předmětný rozsudek byl v rámci nalézacího řízení dovolateli doručen dne 7.5.2001. Takto by obvodní soud nepochybně nepostupoval, kdyby byl předmětný rozsudek řádně doručen již dne 6.11.2000, jak dovozoval městský soud.
K tomuto dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. l o.s.ř.), je přípustné (§238a odst. l písm. e/ o.s.ř.) a namítány jsou zákonem stanovené dovolací důvody (§24l odst. 3, písm. a/, b/, c/ a d/ o.s.ř.). Nejvyšší soud ČR proto přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§242 odst. l, 3 o.s.ř.).
K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř., a (je-li dovolání přípustné) k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně tohoto, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda řízení je postiženo vadou či vadami dle §237 odst. 1 o.s.ř.
O vady vypočtené pod písmeny a/ až e/ a g/ zjevně nejde, takže zbývá vypořádat se s otázkou, zda řízení netrpí dovolatelem namítanou vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Citované ustanovení spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání (v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že odvolání je opožděné) zmatečnost podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 26.11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42); potud je dovolání neopodstatněné.
Tím, že zpochybňuje správnost závěru o opožděnosti dovolání, však dovolatel po obsahové stránce vystihuje dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze dovolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §49 odst. 1 o.s.ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Odvolací soud při své úvaze o běhu lhůty pro odvolání vycházel z toho, že žalovanému byl rozsudek soudu první instance doručen do vlastních rukou dne 6.11.2000. Již od 26.9.2000 – jak se uvádí v dovolání – však byla v exekučním spise založena plná moc právního zástupce dovolatele. V této souvislosti odvolací soud počátek běhu lhůty pro odvolání uvedeným způsobem konstruovat nemohl, protože je-li rozhodnutí doručeno pouze účastníku, který je přitom zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí, jde o neúčinné doručení.
Z uvedených důvodů nemohlo být dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu posouzeno jako správné, a Nejvyššímu soudu ČR tak v souladu s ustanovením §243b odst. 1,2 o.s.ř. nezbylo, než je zrušit, a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.)
Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo věcně rozhodnuto v nejkratším možném termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.), který podal žalovaný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. června 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu