ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.846.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 846/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání B. N., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 17.9.2001, sp. zn. 20 Co 240/2001, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 237/95 (žalobce MUDr. R. A., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. Bytovému podniku P., státnímu podniku (v likvidaci), zastoupenému advokátem, a 2. B. N., zastoupené advokátem, o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 18.10.1995, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 11.1.2001, čj. 28 C 237/95-117, a to tak, že žalované B. N. bylo uloženo vydat žalobci jednu ideální polovinu domu čp. 238 v P., M. č. 20, a pozemku parc. č. 960 do 3 dnů od právní moci rozsudku. Byl zamítnut žalobní návrh (ohledně nakládání s nemovitostmi), uplatněný žalobcem vůči žalované B. N.; také žalobní návrh uplatněný žalobcem vůči žalovanému Bytovému podniku P. (týkající se doručení kopie zápisu o předání domu čp. 238 v P.) byl zamítnut. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému bytovému podniku na náhradu nákladů řízení 4.500 Kč. Bylo také rozhodnuto, že žalobce a žalovaná B. N. nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalované B. N. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze 17.9.2001, sp. zn. 240/2001, a to tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o povinnosti žalované B. N. vydat žalobci ideální polovinu domu čp. 238 v P. a polovinu pozemku parc. č. 960 v P., jakož i ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou B. N.
Z uvedených rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu je patrno, že tu nebylo soudem prvního stupně, který rozhodoval 11.1.2001, použito žádného ustanovení občanského soudního řádu, jež by bylo novelizováno některým z ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. (který nabyl účinnosti 1.1.2001), a že odvolací soud posoudil věc rovněž podle ustanovení občanského řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb., přičemž v tomto smyslu odvolací soud výslovně v závěru svého rozsudku uvedl poučení, že dovolání tu lze podat do jednoho měsíce od doručení rozsudku odvolacího soudu, a to k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované B. N. k rukám jejího advokáta dne 29.11.2001 a k pokynu odvolacího soudu pak ještě jednou 10.1.2002. Dovolání ze strany žalované B. N. bylo předáno na poště dne 18.2.2002 k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Při posuzování dovolání dovolatelky vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 15 a 17 uváděných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. Bod 15 těchto přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. ukládá odvolacím soudům projednat odvolání proti rozsudkům soudů prvního stupně podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), jestliže jde o rozhodnutí vydaná přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001), anebo jestliže jde o rozhodnutí vydaná po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Bod 17 uváděných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. stanoví, že se dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.
V daném případě rozhodoval soud prvního stupně i odvolací soud s použitím dosavadních právních předpisů, tedy ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Proto i dovolací soud projednal dovolání dovolatelky a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, podle nichž bylo třeba posoudit především včasnost dovolatelkou podaného dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo možné podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
V tomto případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupcům účastníků řízení dne 20.11.2001 a zástupci žalované B. N. pak opakovaně dne 10.1.2002. Dovolání ze strany žalované B. N. bylo předáno na poště dne 18.2.2002, když tato dovolatelka nevzala na vědomí poučení o lhůtě k podání dovolání, obsažené v rozsudku odvolacího soudu, a to i přes dvojí doručení tohoto rozsudku zástupci uvedené dovolatelky.
Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud posoudit dovolání dovolatelky jako včasně podané a přikročili proto k odmítnutí jejího dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) jako dovolání opožděné.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně velmi stručného a jen upozorňujícího vyjádření žalovaného bytového podniku k dovolání dovolatelky B. N. použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. května 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu