ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.294.2001.1
sp. zn. 29 Odo 294/2001-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. B. a. s., proti žalovaným 1) Ing. D. K., 2) J. K., 3) K. S., a 4) M. R., o zaplacení 48.890,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 24/99, o dovolání prvního a druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2000, č. j. 15 Co 664/2000 - 38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2000, č. j. 15 Co 664/2000 - 38, se ve výroku o odmítnutí odvolání prvního a druhého žalovaného a v závislém výroku o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a prvním a druhým žalovaným zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 21. června 2000, č. j. 7 C 24/99 - 18, uložil všem žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílné částku 40.811,- Kč s patnáctiprocentním úrokem z prodlení od 3. srpna 1994 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod I. výroku), co do částky 8.079,- Kč žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 5.699,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku).
Krajský soud v Ostravě - odkazuje na ustanovení §57 odst. 2, §204 odst. 1 věty první a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - usnesením ze dne 5. října 2000, č. j. 15 Co 664/2000 - 38, odvolání žalovaných odmítl (první výrok) a zavázal je zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 2.050,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (druhý výrok). Odvolací soud uzavřel, že odvolání žalovaných je opožděné, jelikož rozsudek soudu prvního stupně jim byl doručen uložením na poště dne 14. srpna 2000. Posledním dnem lhůty k podání odvolání bylo úterý 29. srpna 2000, takže odvolání podané 1. září 2000 bylo opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podali první a druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., namítajíce, že rozsudek soudu prvního stupně jim nemohl být doručen náhradním způsobem dne 14. srpna 2000. Od 5. srpna 2000 do 20. srpna 2000 (včetně) se totiž oba zdržovali mimo své trvalé bydliště, a to z důvodu čerpání řádné dovolené.
Žalobkyně ve vyjádření navrhla dovolání odmítnout jako opožděné.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci.
Námitku žalobkyně, že dovolání je opožděné, Nejvyšší soud nepokládá za opodstatněnou. Ze spisu se podává, že dovoláním napadené usnesení bylo zástupci dovolatelů doručeno 25. října 2000, kdy též nabylo právní moci. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (srov. §240 odst. 1 o. s. ř.) bylo proto pondělí 27. října 2000. Uvedeného dne bylo dovolání podáno prostřednictvím telefaxu (srov. č.l. 41) a ve třídenní lhůtě (jež je lhůtou procesní) bylo řádně (v souladu s §42 odst. 3 o. s. ř.) doplněno předložením jeho originálu. Dle obálky na č.l. 40 byl originál dovolání předán na poštu k přepravě 28. listopadu 2000 a soudu došel (srov. č. l. 44) 29. listopadu 2000. Dovolání je tudíž včasné.
Dovolání je ve smyslu §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
Po obsahové stránce (co do nesouhlasu se závěrem o účincích doručení rozhodnutí soudu prvního stupně), jsou dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle obsahu spisu byla uvedená písemnost (coby zásilka určená do vlastních rukou a adresovaná jednotlivým žalovaným) uložena (po výzvě ze dne 8. srpna 2000) na poště ve středu 9. srpna 2000, s účinky doručení v pondělí 14. srpna 2000. První a druhý žalovaný si písemnost vyzvedli shodně dne 21. srpna 2000 a třetí a čtvrtý žalovaný dne 14. srpna 2000.
K prokázání důvodů dovolání bylo provedeno dokazování dovolateli předloženými listinami.
Z potvrzení, jež vystavil 14. února 2002 v R. pan E. P. soud zjistil, že Ing. D. K. (číslo pasu 972 66 02) se v době od 5. srpna do 19. srpna 2000 zdržoval v R.
Z potvrzení vystaveného společností N. s. r. o., ze dne 11. února 2002, soud zjistil, že v období od 1. srpna 2000 do 15. srpna 2000 byl J. K. vyslán na zahraniční služební cestu kamionem SPZ NJA 61-86.
Z potvrzení, které vystavil 12. února 2002 pan L. H., soud zjistil, že J. K. se v termínu od 14. srpna do 20. srpna 2000 zúčastnil pobytu v Ch. – P., se dnes již zrušenou Cestovní Agenturou F., kterou L. H. vlastnil.
Dle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Na základě dokazování provedeného v dovolacím řízení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žalovaný Ing. D. K. se v době, kdy mu měl být doručen rozsudek soudu prvního stupně, zdržoval (od 5. srpna do 19. srpna 2000) mimo území České republiky (srov. potvrzení ze 14. února 2002). Mimo území České republiky se v době, kdy mu měl být doručen rozsudek soudu prvního stupně, zdržoval (od 1. srpna do 20. srpna 2000) také žalovaný J. K. (srov. potvrzení z 11. února 2002 a z 12. února 2002).
Jelikož závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou nemůže - v intencích §47 odst. 2 věty první o. s. ř. - obstát, není-li splněna podmínka, že adresát písemnosti (který nebyl zastižen) se v místě doručení zdržuje, lze mít výsledky šetření o okolnostech doručení, na nichž odvolací soud založil závěr o opožděnosti dovolání, za nesprávné, a dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. za uplatněný právem.
Dnem doručení rozsudku oběma dovolatelům tedy ve světle podaného výkladu byl až 21. srpen 2000, kdy zásilku (jak dokládají doručenky) osobně převzali na poště; odvolání, které tito žalovaní podali 1. září 2000, je tedy včasné.
Nejvyšší soud proto po provedeném jednání (§243a odst. 1 věta druhá, a odst. 2 věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí ve vztahu k oběma dovolatelům zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 2 a 5 o. s. ř.).
Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a prvním a druhým žalovanými, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. května 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu