ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.336.2003.1
sp. zn. 29 Odo 336/2003-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. J. J., proti žalované A., i. f. II, a.s., o neplatnost přeměny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 64/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002, čj. 7 Cmo 212/2002-52, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2002, čj. 5 Cm 64/2000-45, kterým soud prvního stupně rozhodl, že v řízení bude pokračováno s i.A., a.s. investiční společností, jako žalovanou, tak, že řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Pokud jde o jeho přípustnost, odkazuje dovolatel na ustanovení §238a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Co do dovolacích důvodů odkazuje na ustanovení §241 odst. 3 písm. a), b), c), a d) o. s. ř. Námitky obsažené v odůvodnění dovolání lze však podřadit pouze pod důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel konkrétně namítá, že zde nejsou zákonné důvody pro to, aby soud mohl řízení o vyslovení neplatnosti přeměny zastavit, neboť povaha věci sama o sobě nebrání pokračování v řízení. S ohledem na tuto skutečnost dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Jak vyplývá z obchodního rejstříku a z rejstříkového spisu společnosti, byla na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2001, čj. F 32548/2000/B 2185 – 398, které nabylo právní moci 10. ledna 2001, společnost vymazána z obchodního rejstříku z důvodu přeměny na otevřený podílový fond.
Za této procesní situace se soud musí řídit ustanovením §107 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení soud jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení pak brání pokračování řízení mimo jiné tam, kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce, se kterým by bylo možno v řízení pokračovat. Otázkou přechodu majetku a závazků zaniklého investičního fondu se Nejvyšší soud již několikrát zabýval (např. v usnesení ze dne 11. prosince 2001 ve věci sp. zn. 29 Odo 536/2001, publikovaném v časopise soudní judikatura pod číslem 12/2002) a, jak je zřejmé z odůvodnění uvedeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že akcionáři investičního fondu nejsou při postupu podle ustanovení §35j zákona č. 248/1992 Sb. jeho právními nástupci, ale pouze ručí za závazky zaniklého investičního fondu. Investiční fond tak při postupu podle ustanovení §35j zákona č. 248/1992 Sb. zaniká bez právního nástupce. Odvolací soud tedy nepochybil, pokud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení zastavil.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy správné, a proto Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu