ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.406.2001.1
sp. zn. 29 Odo 406/2001-214
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. D., v. o. s., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, proti žalovaným 1) J. Ch., a 2) J. Ch., o zaplacení částky 128.964,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 196/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2000, č. j. 8 Co 3012/99 - 137, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2000, č. j. 8 Co 3012/99 - 137, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. května 2000, č. j. 8 Co 3012/99 - 137, potvrdil rozsudek ze dne 31. března 1999, č. j. 14 C 196/98 - 86, jímž Okresní soud v Českých Budějovicích uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 128.964,- Kč s příslušenstvím (tam specifikovaným úrokem z prodlení). Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně provedl správná skutková zjištění, kterým odpovídá i právní hodnocení věci potud, že žalovaná částka představuje neuhrazenou cenu díla. Odvolací soud se v rozsudku výslovně vyjádřil i k tomu, že věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných (dle §101 odst. 2 občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že o jednání konaném dne 2. května 2000 byli řádně vyrozuměni náhradním způsobem dne 3. dubna 2000. Při prostém doručování totiž stačí, je-li při nezastižení adresáta doručeno jiné dospělé osobě, která ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř. je ochotna obstarat odevzdání písemnosti; v takovém případě je adresátovi doručeno dnem doručení jiné osobě, aniž je třeba dále zkoumat, zda k odevzdání písemnosti (adresátu) došlo. K jednání se žalovaní nedostavili, ani nepožádali o jeho odročení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včas dovolání, namítajíce, že odvolací soud rozhodl o věci bez jejich účasti, aniž se o jednání dozvěděli. Předvolání k jednání převzala cizí osoba, takže nemohlo dojít k doručení zásilky. Tím byli dovolatelé zbaveni možnosti jednat před soudem. Proto požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaní svojí přítomností při jednání změnili rozhodnutí ve svůj prospěch; doručení předvolání žalovaným považuje žalobkyně za řádné a nadto se domnívá, že dovolání v této věci není přípustné.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde - se zřetelem k datu vydání napadeného rozsudku - i v této věci.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku se poměřuje ustanoveními §237 odst. 1, §238 odst. 1 písm. b/ a §239 o. s. ř. Jelikož o případy uvedené v posledních dvou označených ustanoveních nejde, zbývá vypořádat se s tím, zda dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost (a současně i důvodnost) dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Po obsahové stránce dovolatelé svými argumenty vystihují (v mezích dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) vadu uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je zmatečné, neboť účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Jelikož jiné zmatečnostní vady nejsou dovoláním namítány a ze spisu rovněž nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda je řízení postiženo vadou tvrzenou dovolateli.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zmatečností podle označeného ustanovení je přitom řízení postiženo i v případě, že soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 53/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ze spisu je patrno (srov. doručenky u č. l. 133), že dovolatelé byli k jednání u odvolacího soudu, nařízenému na 2. května 2000, předvoláni písemnostmi, jež nebyly určeny do vlastních rukou adresáta, přičemž udanou adresou bylo po uvedení jmen žalovaných „V. H., provozovatel atrakcí“. Tyto písemnosti dne 5. dubna 2000 převzal vrátný. Spisový materiál též dokládá, že první žalovaný byl provozovatelem pouťových atrakcí a druhá žalovaná byla v domácnosti, přičemž jejich pobyt v holešovickém areálu byl spojován s jejích účastí na M. p. v P. (srov. prohlášení žalovaných o svých majetkových poměrech na č. l. 97 a 98 a zprávu police na č. l. 90 /pro období dubna 1999/ a na č. l. 185 /pro období dubna 2001/).
Ustanovení §46 o. s. ř. tak, jak platilo v době doručení písemností, určovalo, že adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen (odstavec 1). Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odstavec 2).
Odvolací soud se k tomu, který ze způsobů náhradního doručení písemnosti jiné osobě, popsaných v §46 odst. 2 o. s. ř., měl za splněný, nevyjádřil. Vrátný v. H. (a s jiným místem není funkce osoby, která písemnost převzala, dle údajů na doručence spojována), pak ve smyslu označeného ustanovení není osobou bydlící s dovolateli v témže bytě nebo v témže domě. Nelze jej rovněž pokládat za osobu zaměstnanou na témže pracovišti jako žalovaní, neboť činnost vrátného se diametrálně odlišuje od činnosti provozovatele pouťové atrakce, jak svojí naplní, tak i místem výkonu a žádný ze žalovaných v době rozhodné pro doručení písemnosti v zaměstnaneckém poměru ani nebyl.
Lze tedy uzavřít, že řízení před odvolacím soudem je postiženo zmatečnostní vadou ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., neboť dovolatelé k jednání odvolacího soudu řádně předvolání nebyli a podmínka nezbytná k tomu, aby odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalovaných, se tak nenaplnila.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
K problémům s doručováním soudních písemností žalovaným, jež se podávají z celého průběhu řízení, Nejvyšší soud poznamenává, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud jim mohly účinně předejít, kdyby postupovaly ve smyslu ustanovení §49 odst. 2 o. s. ř. Nezlepší-li se komunikace se žalovanými ani v další fázi řízení, bude takové opatření i nadále žádoucí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. září 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu