ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.454.2003.1
sp. zn. 29 Odo 454/2003-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci žalobkyně Č. o. b., proti žalované Ž. V., a.s., zastoupené JUDr. P. G., advokátem, o zaplacení 66,000.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 356/2001, o dovolání žalované, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2003, č.j. 9 Cmo 316/2002-41, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2002, č.j. 50 Cm 356/2001-32, kterým tento soudu připustil, aby do řízení vstoupila namísto Č. o. b. (dále jen „původní žalobkyně“) Č. k. a.
Odvolací soud odůvodnil své usnesení tím, že jednou z podmínek vyhovění návrhu žalobkyně na vstup jiné osoby na její místo do řízení je prokázání právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka [§107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)]. Podle §18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1992 Sb., se k převodu listinného cenného papíru na řad vyžaduje i rubopis. Tomuto ustanovení odpovídá i čl. I. §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., (dále jen „směnečný zákon“), podle kterého každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem. V projednávané věci se požaduje zaplacení směnky na řad, proto lze uzavřít, že byl zjištěn převod tvrzeného práva na Č. k. a. Původní žalobkyně navrhla její vstup na své místo a ta s tím souhlasila. Žalovaná tvrdila, že žalobkyně není aktivně legitimována ze směnky vystavené na řad I. a p. b., neboť podle jejího názoru je neplatná smlouva o převodu podniku I. a p. b. na původní žalobkyni. Toto tvrzení nemá žádný vliv na rozhodnutí o procesním nástupnictví. Při vydání usnesení podle ustanovení §107a o. s. ř. soud pouze zkoumá, zda nastala právní skutečnost, se kterou je spojován převod nebo přechod práva či povinnosti, k čemuž může dojít např. indosací směnky na řad, jako je tomu v tomto případě. Tímto rozhodnutím se neprejudikuje rozhodnutí ve věci samé - v rámci řízení o námitkách se bude soud prvního stupně zabývat námitkou žalované o nedostatku aktivní legitimace původní žalobkyně.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V dovolání uvedla, že právní závěr odvolacího soudu považuje za nesprávný, protože jestliže došlo k indosaci směnky, jednal soud prvního stupně v součinnosti se žalobkyní bez opory takového postupu v procesních předpisech, a způsobil tak újmu žalované, neboť takový postup fakticky znamená „znemožnění vznést úspěšně námitku promlčení směnečného nároku ze strany žalované (řízení bylo zahájeno několik dnů před uplynutím promlčecí lhůty). Akceptace přípustnosti indosace směnky v průběhu řízení by znamenala vznik procesně neřešitelných situací (např. v případě provedené indosace a absence souhlasu účastníka navrhovaného do právního postavení žalobkyně), ale zejména by byla v důsledku koncentrační zásady zjevným popřením práv žalované ze směnky. Jako důkaz žalovaná navrhuje provést výslech osoby, která učinila na směnce indosament, mimo jiné za účelem ověření, zda byla takový právní úkon oprávněna za žalobkyni učinit.“
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolací soud uzavřel, že tvrzení dovolatelky, že procesní předpisy brání převodu směnky v průběhu řízení, je nesprávné. Převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání.
K námitce „znemožnění námitky promlčení“ dovolací soud uzavřel, že je zcela chybná. Jestliže byla žaloba podána před uplynutím promlčecí lhůty, jak tvrdí sama žalovaná, námitka promlčení jí nepříslušela.
Indosací směnky nedochází ani ke vzniku neřešitelných situací v průběhu řízení, jak se toho obává žalovaná, ani k popření jejích práv v důsledku koncentrace řízení, neboť včas uplatněné námitky působí i proti právní nástupkyni původní žalované.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, je správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 8. října 2003
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu