ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.473.2003.1
sp. zn. 29 Odo 473/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. s.r.o. v likvidaci, proti žalované T. F. – M. s.r.o., o zaplacení 94.500,- Kč a smluvní pokuty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 72/98, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2002, č.j. 2 Cmo 578/2002-74 takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (pro zmeškání) ze dne 6.11.2000, č.j. 21 Cm 72/98-39, do výroku, kterým tento soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 94.500,- Kč. Ve zbývajícím rozsahu, to jest ohledně smluvní pokuty z částky 94.500,- Kč v sazbě 0,05 % denně od 6.2.1997 do zaplacení a ohledně výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že z předloženého spisu zjistil, že žaloba spočívá na tvrzení, že žalobkyně provedla na základě smlouvy o dílo č. 03-03, ze dne 30.4.1996 (dále jen „smlouva o dílo“) pro žalovanou dodávku a montáž horkovodního potrubí. Žalovaná práce řádně převzala dne 28.8.1996. Cenu provedených prácí - 94.500,- Kč - vyúčtovala fakturou splatnou dne 5.2.1997. Tuto fakturu žalovaná dosud nezaplatila, přičemž dopisem ze dne 6.2.1997 žalobkyni sdělila, že fakturu neuhradí „z důvodu nekvalitní práce a následné reklamace.“ Žalobkyně rovněž tvrdila, že v čl. VII. smlouvy o dílo bylo smluveno penále pro případ prodlení se zaplacením faktur ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení a že toto ujednání má povahu smluvní pokuty podle §554 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Soud prvního stupně nařídil první jednání ve věci na 6.11.2000, předvolání k tomuto jednání bylo žalované doručeno dne 11.9.2000, přičemž předvolání obsahovalo poučení, o následcích nedostavení se k jednání ve smyslu ustanovení §153b občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Před konáním prvního jednání bylo soudu doručeno podání JUDr. V. P., advokátky, v němž je uvedeno, že žalovaná omlouvá svou neúčast na nařízeném jednání a prosí o jeho odročení pro nepřítomnost její jednatelky Ing. D. B., která je o projednávané věci „informovanou osobou,“ v České republice. JUDr. P. současně v uvedeném podání doložila plnou moc opravňující ji k zastupování žalované v projednávané věci.
Dle protokolu soud na nařízeném jednání věc projednal za účasti právního zástupce žalobce a k jeho návrhu rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Věc posoudil tak, že právní nárok žalobkyně na žalovanou částku vyplývá z ustanovení §536 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když žalovaná se zavázala smlouvou o dílo k zaplacení ceny za jeho provedení a nárok na zaplacení smluvní pokuty vyplývá z ustanovení §544 odst. 1 a 2 obč. zák.
Odvolací soud uzavřel, že jedním z předpokladů vydání rozsudku pro zmeškání je, že na základě tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech, lze rozhodnout v neprospěch žalovaného, tedy, že z nich vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. V projednávané věci ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě vyplývá odůvodněnost pouze prvního z uplatněných nároků, nároku na zaplacení ceny díla. Ze shora uvedených skutkových zjištění plyne, že ohledně tohoto nároku byly splněny i ostatní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání požadované ustanovením §153b o. s. ř.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že omluva žalované je nedůvodná, neboť si zvolila právního zástupce a ten se na jednání bez řádné omluvy nedostavil a omluvil pouze neúčast jednatelky žalované. Zástupce žalované se tedy měl k jednání dostavit nebo měl svoji neúčast řádně omluvit. Kromě toho jsou za žalovanou oprávněni jednat dva jednatelé a k jednání se mohl dostavit druhý z nich. Navíc byla žalovaná k jednání předvolána dva měsíce předem a mohla tedy svoji účast s dostatečným předstihem zajistit. Pro úplnost odvolací soud dodal, že z odvolání vyplývá, že ani druhý jednatel žalované neměl v úmyslu zúčastnit se jednání dne 6.11.2000 a odjel do zahraničí u vědomí toho, že společnost bude u jednání zastoupená JUDr. P. Ta se však nemohla k uvedenému jednání dostavit, neboť si právě dne 6.11.2000 cestou do práce podvrtla koleno, a proto nebyla schopna se k nařízenému jednání dostavit. Z těchto tvrzení je zřejmé, že nejde o situaci předvídanou ustanovením §153b odst. 1 o. s. ř., ale spíše by, při splnění dalších podmínek, mohlo jít o „omluvitelný důvod“ pro zrušení rozsudku pro zmeškání podle ustanovení §153b odst. 4 o. s. ř. Návrh na zrušení napadeného rozsudku však žalovaná nepodala.
Z uvedených důvodů odvolací soud odmítl odvolání v rozsahu výroku o zaplacení 94.500,- Kč.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým soud odmítl její odvolání, podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Poukazuje na to, že v žalobě je uvedeno, že žalobkyně „provedla dílo dodávka a montáž horkovodního potrubí podle projektové dokumentace zpracované H. O. a.s.“ a že toto dílo bylo účtováno měsíčními fakturami. Dále se uvádí, že žalobkyně po skončení a odevzdání prací vyúčtovala fakturou č. 39/03/03/11 částku 94.500,- Kč, nikoliv že vyúčtovala provedené dílo nebo jeho část. Ze žaloby se nepodává, zda šlo o měsíční fakturaci a jakou část díla takto žalobkyně vyúčtovala nebo zda jde o konečnou fakturu za celé dílo. Soupis provedených prací navrhovaný k důkazu nebyl k žalobě připojen, stejně jako k ní nebyla připojena smlouva o dílo. Není tedy jasné, jakou část díla žalobkyně splnila.
Dále namítá, že ze žaloby nevyplývá, zda a kdy bylo provedené dílo žalované předáno. V žalobě bylo jako datum převzetí uvedeno 28.8.1996, ve vyjádření žalobkyně k odporu je uvedeno datum převzetí 6.9.1996.
V žalobě schází jakékoli tvrzení o ceně díla. Ze žaloby se tedy nedá zjistit, jak žalobkyně k fakturované a žalované částce 94.500,- Kč dospěla a jak došla k tomu, že tato částka je splatná. Přitom podle názoru žalované je právě tvrzení o ceně díla nebo způsobu jejího určení a splatnosti nezbytným tvrzením v žalobě.
Dovolatelka navrhuje, aby odvolací soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky žalované v dovolání jsou v rozporu s námitkami, které dosud uplatňovala, když dosud namítala pouze, že žalovanou částku nezaplatila proto, že žalobkyně neodstranila reklamované vady.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném ve znění účinném do 31.12.2000.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podle ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. se tvrzení žalobce o skutkových okolnostech, za podmínek stanovených v uvedeném ustanovení, pokládají za nesporná. K vydání rozsudku pro zmeškání postačuje pouhé tvrzení skutečností potřebných k uplatnění nároku.
Žalobkyně v žalobě a ve vyjádření k odporu žalované tvrdila, že se žalovanou uzavřela smlouvu o dílo. Práce, které byly předmětem díla, účtovala měsíčními fakturami. Fakturou č. 39/03/03/11 vystavenou dne 5.1.1997 vyúčtovala částku 94.500,- Kč. Práce účtované touto fakturou žalovaná řádně převzala na základě soupisu provedených prací dne 28.8.1996. K odevzdání a převzetí posledního úseku potrubí (tj. dokončeného díla) došlo dne 6.9.1996, a byl o něm vyhotoven zápis, ve kterém se konstatuje, že práce byly provedeny v termínu a požadované kvalitě. Uvedená skutková tvrzení jsou dostatečná pro závěr, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení faktury za práce zachycené v soupisu provedených prací ze dne 28.8.1996. Protože žalovaná nevymáhá zaplacení ceny díla, ale jen její části ve výši odpovídající plnění poskytnutému za fakturační období, není potřebné, aby v žalobě uváděla dohodnutou cenu díla; postačí, uvede-li cenu skutečně provedených prací za fakturované období, což učinila.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. prosince 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu