ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.487.2003.1
sp. zn. 29 Odo 487/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. o. b., a.s., proti žalovaným 1. T. N. s.r.o., a 2. Ing. P. V., o zaplacení 3,691.604,87 Kč, ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 34/99, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. listopadu 2002, č.j. 4 Cmo 505/2000-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23.9.1999, sp. zn. 30 Cm 34/99-35, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne14.5.1999, sp. zn. 3 Sm 83/99-14.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
V dovolání uvedl, že mu nebylo doručeno předvolání na jednání nařízené soudem prvního stupně. „Doručenka nebyla podepsána dovolatelem a ani se dovolatel o konání tohoto jednání nijak nedozvěděl.“ Dále namítá, že před rozsudkem soudu prvního stupně nebyl poučen o důkazním břemeni.
Tvrdí, že se v době doručování nezdržoval v místě bydliště a že „se v jeho schránce nenacházelo uvědomění o uložení zásilky, resp. ani jinak se od osoby, jež převzala zásilku, nedozvěděl o této zásilce,“ čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné jestliže byla účastníku řízení v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, a nikoli také při rozhodování.
Dovolací soud z protokolu o jednání odvolacího soudu konaného dne 12.11.2002 zjistil, že se tohoto jednání zúčastnil právní zástupce žalovaného. Při tomto jednání byla přečtena všechna rozhodující podání a rovněž protokol o jednání konaném dne 23.11.1999, kterého se druhý žalovaný nezúčastnil. Soud zopakoval dokazování čtením směnky, smlouvy o úvěru, který zajišťovala, směnečným vyplňovacím prohlášením a výzvou k předložení směnky adresovanou oběma žalovaným. Přítomní právní zástupci po poučení podle §5 a §120 nenavrhli doplnění dokazování.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2001, od kterého nemá důvodu se v této věci odchýlit, jestliže po jednání, u kterého bylo prováděno dokazování a k němuž nebyl účastník řízení řádně předvolán, proběhlo další jednání, u kterého měl tento účastník možnost uplatnit svou procesní obranu, včetně možnosti vyjádřit se k dosud provedeným důkazům i z hlediska správnosti procesního postupu soudu, pak nejde o vadu dle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění účinném před 1.1.2001 (může jít jen o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, k té se však - ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží, jen je-li dovolání přípustné). Protože taková situace nastala i v projednávané věci Nejvyšší soud se dále nezabýval námitkou dovolatele týkající se toho, že nebyl řádně pozván k jednání před soudem prvního stupně. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. proto dovolání přípustné není.
Protože dovolací soud neshledal ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel ani žádný netvrdil, není dovolání přípustné a dovolacímu soudu nezbylo než je podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (analogicky), neboť dovolatel procesně zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by žalobkyni, vznikly náklady řízení, o jejichž náhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. prosince 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu