ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.551.2001.1
sp. zn. 29 Odo 551/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce Ing. I. E., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 K 282/94, o „dovolání“ úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2000, č. j. Nco 29/2000 - 2067, takto:
Řízení o „dovolání“ úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2000, č. j. Nco 29/2000 - 2067, se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením rozhodl, že soudkyně Krajského obchodního soudu v Brně Mgr. Z. H. je od 28. ledna 2000 vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 28 K 282/94.
Proti tomuto usnesení brojil úpadce podáním (č. l. 2223) označeným jako dovolání, jímž se domáhal, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že jmenovaná soudkyně je vyloučena z projednávání a rozhodování uvedené věci po celou dobu soudního řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Podle bodu 5., hlavy první, části dvanácté, cit. zákona, také o návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců soudu, znalců, tlumočníků nebo notářů z úkonů soudního komisaře podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu je tedy - již se zřetelem k době, kdy o vyloučení soudkyně rozhodoval vrchní soud - rozhodný výklad ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud.
Dovolání je ovšem mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Pojem „nadřízený soud” je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem “odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo lze napadnout odvoláním, nepředchází. Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tyto závěry žádného vlivu nemá.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112); Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Týž závěr ostatně Nejvyšší soud formuloval již v usnesení ze dne 8. prosince 1998, sp. zn. 31 Cdo 1425/98, jež musí být dovolateli známo, jelikož bylo vydáno k jeho opravnému prostředku v průběhu konkursního řízení v této věci a jež obstálo i v řízení před ústavním soudem, který úpadcovu stížnost zamítl nálezem ze dne 25. května 2000, sp. zn. III. ÚS 182/99.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu