ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.745.2002.1
sp. zn. 29 Odo 745/2002-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně JUDr. J. L., správkyně konkursní podstaty úpadkyně K. b. P., a.s. v likvidaci, proti žalovaným 1. Z. d. P., 2. Z. d. P., 3. Z. d. K., žalovaní 2. a 3. zast. JUDr. M. W., advokátkou, a 4. Z. d. H., o zaplacení 11,028.508,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 1707/95, o dovolání žalovaného 4. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2002, čj. 5 Cmo 201/2002-68, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2002, č.j. 5 Cmo 201/2002-68 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2002, č.j. 22 Cm 1707/95- 58, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesení potvrdil odvolací soud shora uvedené usnesení soudu prvního stupně, kterým tento soud vyslovil souhlas s tím, aby „v pozici žalobkyně na dále vystupovala obchodní společnost C. I. L., s tím, že podle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10.8.2001, čj. 22 Cm 1707/95-42, již práva a povinnosti v této věci přešla z této společnosti na ZNZ P., a.s., a proto po právní moci usnesení bude v pozici žalobce společnost ZNZ P. a.s. Přitom soud prvního stupně rozhodoval o vstupu uvedené společnosti do řízení již podruhé, když jeho předchozí rozhodnutí odvolací soud zrušil proto, že návrh podle §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) nepodala žalobkyně.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že musel reagovat na tu skutečnost, že usnesením ze dne 10.8.2001, č.j. 22 Cm 1707/95-42, rozhodl o tom, že namísto společnosti C. I. L. bude v pozici žalobce společnost ZNZ P. a.s. Toto usnesení nebylo napadeno odvoláním a po rozhodnutí odvolacího soudu, i když je závislé na přezkoumávaném rozhodnutí, zůstalo odvoláním nedotčeno.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud mimo jiné k námitce odvolatele, že napadl usnesení ze dne 10.8.2001, č.j. 22 Cm 1707/95-42 odvoláním, uvedl, že z obsahu spisu zjistil, že jeho odvolání mířilo výslovně jen na usnesení č.j. 22 Cm 1707/95-41, a usnesení č.j. 22 Cm 1707/95-42, napadeno nebylo.
Proti usnesení odvolacího soudu podal čtvrtý žalovaný dovolání. Jako důvod uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně vycházejí z právní moci předchozího usnesení ze dne 10.8.2001, č.j. 22 Cm 1707/95-42, a „odmítají uznat, že proti tomuto usnesení podal dovolatel odvolání dne 27.8.2001.“ K důkazu nabízí podací lístek od zásilky obsahující uvedené odvolání.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a je důvodné.
Dovolací soud z obsahu spisu zjistil, že za listem č. 43, (na tomto čísle listu je originál odvolání čtvrtého žalovaného proti usnesení ze dne 10.8.2001, č.j. 22 Cm 1707/95-41) se nachází obálka adresovaná soudu prvního stupně odeslaná dovolatelem, která je označena jako č.l. 44, z níž je zřejmé, že původně byla označena jako č.l. 45. Mezi přílohami spisu pak se nachází list označený č. 44, který je originálem odvolání čtvrtého žalovaného proti usnesení ze dne 10.8.2001, č.j. 22 Cm 1707/95-42, opatřený presenčním razítkem Krajského soudu v Plzni z 28.8.2001. Z uvedeného vyplývá, že tvrzení dovolatele, že podal proti usnesení ze dne 10.8.2001, č.j. 22 Cm 1707/95-42 odvolání, je pravdivé.
Protože odvolací soud o tomto odvolání dosud nerozhodl, nenabylo napadené usnesení právní moci a odvolací soud, pokud v napadeném usnesení vycházel z toho, že uvedené usnesení je pravomocné, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. května 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu