ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.774.2002.1
sp. zn. 29 Odo 774/2002-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Hampla, v právní věci žalobce města L., zast. JUDr. K. D., advokátem, proti žalovanému R. H., zast. Mgr. D. B., advokátem, o 73.600,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 21/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. května 2002, čj. 10 Co 160/2002-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.960,- Kč, do rukou jeho advokáta.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15.11.2001, č.j. 5 C 21/99-81, v napadeném vyhovujícím výroku a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě na zaplacení smluvní pokuty ve výši 73.600,- Kč s přísl., ze smlouvy o dílo o rekonstrukci zeleně na hřbitově v L. (dále jen „smlouva o dílo“), uzavřené mezi účastníky.
V odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně.
Dále uvedl, že smlouva o dílo se podle ustanovení §261 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) řídí obchodním zákoníkem, neboť žalovaný je živnostníkem a žalobce územní samosprávnou jednotkou. Pokud žalovaný překročil při jejím uzavření rozsah svého živnostenského oprávnění, lze jeho jednání kvalifikovat jako porušení zákona o živnostenském podnikání, ale na jeho postavení podnikatele to nic nemění.
Odvolací soud konstatoval, že mezi smlouvou o dílo a další smlouvou uzavřenou mezi účastníky, ve které se žalovaný zavázal zajistit pro žalobce zálivku vysázeného rostlinného materiálu, odplevelení stromové mísy, pletí s okopáváním keřů a výchovný řez (dále jen „druhá smlouva“), je určitá vazba, obě smlouvy však obstojí i samostatně, o čemž svědčí i to, že dílo podle smlouvy o dílo bylo provedeno přesto, že žalovaný následně odstoupil od druhé smlouvy.
Zpochybňování ujednání o smluvní pokutě a podmínkách, za kterých vzniká žalovanému povinnost ji zaplatit v době, kdy nesplnil smluvní povinnost zajištěnou smluvní pokutou, považuje odvolací soud za účelové. Účastníci ve smlouvě o dílo jasným způsobem vyjádřili svoji vůli, žalovanému nic nebránilo, aby při jejich uzavírání přihlédl i k vhodným agrotechnickým lhůtám pokud jde o rostlinný materiál. Neučinil-li tak, musí nést následky takového opomenutí.
Smluvní pokuta, která je předmětem řízení, má vazbu na nesplnění povinnosti žalovaného nastoupit k odstranění vad díla nejpozději do deseti dnů po obdržení reklamace, a to i v případě, že reklamaci neuznává. Okolnosti vylučující odpovědnost nemají na povinnost platit smluvní pokutu vliv, a proto je nařízení znaleckého posudku požadovaného žalovaným pro posouzení nároku na zaplacení této pokuty bezpředmětné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
V dovolání uvedl, že své závazky ze smlouvy o dílo beze zbytku splnil. Bezprostředně po dokončení výsadby přistoupil k realizaci závazků z druhé smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce za provedené práce z druhé smlouvy neplatil a místo úhrady poslal žalovanému reklamaci vad ze smlouvy o dílo, odstoupil žalovaný od druhé smlouvy. Z důvodu neplacení ceny díla přestal žalovaný provádět zálivku již 10.7.1997 a vyzval žalobce, aby další údržbu zajistil sám. Pokud žalobce zálivku neprováděl, či ji neprováděl dostatečně, spolupodílel se na postupném zasychání vysázených dřevin.
Dne 12.11.1996 zaslal žalobce žalovanému další reklamaci. Dne 13.11.1997 se uskutečnilo ústní jednání, při kterém žalovaný navrhl objednání znaleckého posudku, což žalobce odmítl. Odmítl i požadavek, aby reklamované vady, které žalovaný uznal, byly odstraněny až ve vhodném agrotechnickém termínu.
Podle názoru žalovaného jsou některá ustanovení smlouvy o dílo v rozporu s dobrými mravy. Jde zejména o ujednání, že žalovaný je povinen odstranit vady neprodleně, nejpozději do 10 dnů od obdržení reklamace. Toto ujednání je zcela nelogické, neboť zásahy do vysázeného materiálu lze provádět pouze v době vegetačního klidu. Žalobce však požadoval, aby žalovaný odstranil vady mimo vhodné agrotechnické termíny.
Zásadní právní význam lze podle dovolatele „spatřovat především v řešení problematiky, zda může být v obchodním závazkovém vztahu platně sjednána jiná (kratší) lhůta pro splnění povinnosti, než je běžná a všeobecně uznávaná praxe (v dané věci se jedná o otázku, zda může být lhůta k odstranění vady u vysázeného rostlinného materiálu kratší než jsou vhodné agrotechnické termíny).
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje dovolání za nepřípustné, když dovolatel jen opakuje svoje výhrady a fakticky polemizuje se závěry soudu prvního stupně.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Takový stav však v projednávané věci nenastal. Jak vyplývá z dovolání, dovolatel požaduje posouzení, zda je ujednání smlouvy o dílo o lhůtách k odstranění vad v rozporu s dobrými mravy, když tyto lhůty nerespektují obvyklé, tj. agrotechnické lhůty. Takovou právní otázku však nelze řešit v obecné poloze, jak se toho domáhá dovolatel, ale vždy je ji nutno řešit právě se zřetelem ke konkrétním podmínkám projednávané věci. Předestřenou právní otázku proto nelze považovat za otázku zásadního právního významu ve shora uvedeném smyslu, a rozhodnutí odvolacího soudu proto nelze pokládat za rozhodnutí zásadního právního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., a přiznal žalobci náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 3.885,- Kč podle §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu nákladů řízení 75,-Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 20. května 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu