ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.944.2002.1
sp. zn. 29 Odo 944/2002-88
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. J., zast. JUDr. B. V., advokátem, proti žalovanému Z. d. F., zast. Mgr. J. V., advokátem, o zaplacení 714.328,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 19 C 101/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2002, čj. 42 Co 213/2002-62, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2002, čj. 42 Co 213/2002-62, se ve výroku, kterým tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 10 % úrok z prodlení z částky 621.857,- Kč od 8.1.2000 do 5.2.2000 a ve výroku o nákladech řízení a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. prosince 2001, čj. 19 C 101/2000-38, ve výroku, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 10 % úrok z prodlení z částky 621.857,- Kč od 8.1. 2000 do 7.2.2000 a ve výroku o nákladech řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14.12.2001, čj. 19 C 101/2000-38, ve výroku, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 621.857,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 8.1.2000 do zaplacení, jako majetkový podíl z transformace družstva (dále jen „majetkový podíl“) a ve výroku o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je tzv. oprávněnou osobou podle zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“) ani o tom, že jeho majetkový podíl činil 714.328,- Kč a že již byl vypořádán co do částky 92.471,- Kč. V projednávané věci žalovaný namítal, že žádost o vypořádání majetkového podílu žalobce doručená žalovanému 8.12.1999 (dále jen „žádost“), nebyla řádnou žádostí a že žalovaný není povinen vypořádat tento podíl v penězích.
Dále pak soud konstatoval, že žalobce podal žádost o vydání majetkového podílu po uplynutí sedmi let od schválení transformačního projektu (4.11.1992), v této žádosti stanovil 30 denní lhůtu k plnění a jednoznačně v ní uvedl, že částka 714.328,- Kč představuje nevypořádaný majetkový podíl z transformace. V této žádosti žalobce citoval ustanovení §13 odst. 4 a 5 transformačního zákona, která byla později zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 1.12.1999, uveřejněném ve Sbírce zákonů dne 7.1.2000. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že citace později zrušených ustanovení zákona v žádosti o vypořádání majetkového podílu z transformace nezpůsobuje neplatnost žádosti, jestliže z jejího obsahu lze jednoznačně dovodit, že se žalobce domáhá vypořádání majetkového podílu, což žádost splňuje. Na tomto závěru nic nemění to, že žalobce poté, co žalovaný žádost zpochybnil, podal novou žádost.
Co do splatnosti uplatněného nároku soud uvedl, že ke vzniku nároku na zaplacení je především potřebné, aby oprávněná osoba požádala o vypořádání podílu, a to buď ke dni následujícím po uplynutí zákonné sedmileté lhůty nebo v jiné lhůtě v žádosti uvedené. V projednávané věci se stal majetkový podíl splatným v 30 denní lhůtě stanovené v žádosti.
Ohledně způsobu vypořádání majetkového podílu pak uzavřel, že jestliže nedošlo k uzavření dohody o způsobu jeho vypořádání, musí být vypořádán v penězích.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně považuje za správná a úplná.
V odvolacím řízení zůstala mezi účastníky sporná skutečnost, zda žádost ze dne 5.12.1999 mohla vyvolat povinnost žalovaného plnit. V tom směru se odvolací soud zcela ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně. Žádost žalobce je určitá a srozumitelná, je z ní zřejmé, kdo jí podává a jaké účinky chce vyvolat, obsahuje lhůtu k plnění a výši požadované částky. Na určitosti a srozumitelnosti žádosti nic nemění to, že odkazuje na později zrušená ustanovení transformačního zákona.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), z odůvodnění dovolání vyplývá, že jeho důvodem je nesprávné právní posouzení věci a vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V odůvodnění dovolání dovolatel uvedl, že oba soudy nesprávně právně posoudily žádost žalobce jako schopnou vyvolat splatnost majetkového podílu. Ke dni doručení žádosti byla v platnosti právní úprava transformačního zákona provedená zákonem č. 144/1999 Sb. Dle tehdy platné úpravy se žalobce mohl domáhat plnění vyplývajícího ze zákona č. 144/1999 Sb., a proto nebyla výzva žalobce (kterou se domáhal po žalovaném vypořádání majetkového podílu podle právní úpravy účinné po zrušení zákona č. 144/1999 Sb.) způsobilou výzvou, neboť zákon č. 144/1999 Sb. byl zrušen nálezem Ústavního soudu vyhlášeným ve Sbírce zákonů dne 7.1.2000. Do té doby byla v platnosti úprava vyplývající ze zákona č. 144/1999 Sb.
Dovolatelka dále namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily žalobní petit a přiznaly žalobci nárok na peněžité plnění, ačkoliv žádal o „vydání majetkového podílu“ - přisoudily mu tedy jiné plnění, než žádal.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Žalobce ve vyjádření k dovolání odkázal ohledně námitky týkající se vypořádání v penězích obecně na judikaturu vrchního a ústavního soudu a dovodil, že v projednávání věci nebyla řešena otázka zásadního právního významu.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda žádost dovolatele o vydání majetkového podílu z transformace, podaná podle §13 odst. 3 transformačního zákona, ve znění zákona č. 144/1999 Sb., poté, co byl tento zákon zrušen nálezem Ústavního soudu, avšak dříve, než uvedená změna zákona nabyla účinnosti, mohl vyvolat účinky podle §13 odst. 3 transformačního zákona, ve znění uvedeného nálezu Ústavního soudu.
K tomu dovolací soud uzavřel, že úprava transformačního zákona platná v době podání žádosti, neumožňovala podat žádost o vypořádání u družstva, neboť adresátem žádosti o vypořádání majetkového podílu z transformace byl podle této úpravy Pozemkový fond České republiky (viz §13 odst. 5 transformačního zákona v tehdy platném znění). Z uvedeného vyplývá, že v okamžiku doručení žádosti žalovanému neměla tato žádost ve vztahu k žalovanému žádné účinky.
Jinak tomu ale bylo poté, co vstoupil v účinnost nález Ústavního soudu zrušující mimo jiné též ustanovení §13 odst. 4 a násl. transformačního zákona, tj. zakládající ohledně uplatnění nároku podle §13 odst. 3 transformačního zákona stejný právní režim, jaký zde byl před účinností zákona č. 144/ 1999 Sb.
Dnem účinnosti transformačního zákona ve znění nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 3/2000 Sb. (dále jen „Ústavní nález“), se obnovil ohledně §13 odst. 3 transformačního zákona stejný právní režim, jaký platil před účinností zákona č. 144/1999 Sb., z čehož vyplývalo, že adresátem žádosti o vypořádání majetkového podílu z transformace bylo opět družstvo, tj. v projednávané věci žalovaný.
Od účinnosti Ústavního nálezu proto zakládala žádost žalobce o vypořádání majetkového podílu splňující podmínky §13 odst. 3 transformačního zákona, podaná před jeho účinností, nároky žalobce vůči žalovanému s účinky podle účinného znění tohoto ustanovení, tj. nárok na vypořádání majetkového podílu žalobce. Pokud jde o splatnost tohoto nároku neodvíjela se ovšem požadovaná třicetidenní lhůta splatnosti od doručení žádosti žalovanému, ale až od nabytí účinnosti Ústavního nálezu a teprve marným uplynutím této lhůty vznikla žalovanému povinnost plnit - jen potud je proto rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné.
Proto Nejvyšší soud aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném nesprávným právním posouzením podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu pak dovolání zamítl.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. května 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu