ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.988.2002.1
sp. zn. 29 Odo 988/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. K., proti žalované B. B., a.s. - v likvidaci, o určení neexistence pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 3/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2000, č. j. 4 Cmo 92/2000 – 26, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2000, č. j. 4 Cmo 92/2000 - 26, jímž bylo potvrzeno usnesení ze dne 21. února 2000, č. j. 50 Cm 3/2000 - 11, kterým mu Městský soud v Praze nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.
Z dovolání zastoupení dovolatele advokátem nevyplývá, přičemž z obsahu spisu plyne že žádost dovolatele o ustanovení advokáta byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2000, č. j. 50 Cm 3/2000 – 34, zamítnuta a že toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. února 2002, č. j. 4 Cmo 210/2000 – 49.
Na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2003, sp. zn. 29 Odo 988/2002, jímž byl opětovně (v desetidenní lhůtě) vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a jež mu bylo doručeno 31. října 2003, reagoval dovolatel podáním ze dne 11. listopadu 2003, došlým Nejvyššímu soudu 12. listopadu 2003, jímž znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí ve věci samé (§241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku – přes řádné poučení dovolatele o následcích nečinnosti a o způsobu zjednání nápravy - do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil. Novou žádostí o ustanovení zástupce se již jako bezpředmětnou nezabýval, neboť její důvody po obsahové stránce odpovídají těm, jež byly uplatněny na podporu první (již pravomocně zamítnuté) dovolatelovy žádosti.
Důvody k předložení věci Ústavnímu soudu nejvyšší soud neshledal, neboť oproti mínění dovolatele má za to, že ustanovení, jichž bylo ve věci užito, jsou souladná s ústavním pořádkem České republiky.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová