Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2003, sp. zn. 3 Tdo 1009/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1009.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1009.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1009/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 4 To 311/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 12/2002, a rozhodl takto: Dovolání J. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 3. 2002, sp. zn. 2 T 12/2002, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona, a byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž podle §§58 odst. 1, 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců. Současně soud obviněnému uložil jako podmínku osvědčení se ve zkušební době povinnost k náhradě škody v částce 116.000,-Kč poškozeným Š. a M. Š. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od 15. 6. 1999 do 28. 3. 2000 v D., okr. O., si ponechal pro vlastní potřebu částku 126.000,- Kč, kterou postupně převzal od Š. Š. za účelem zajištění vozidla zn. Mercedes 190 E 2.0, což však neučinil a o uvedenou částku tak jmenovaného poškodil. Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 2. 9. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 311/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Opavě ve lhůtě podle §265e dovolání, které po jeho doplnění z 20. 8. 2003 směřuje proti výroku Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v doplnění dovolání zjevným omylem uvedeno §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu), když se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a cítí se být takovým rozhodnutím poškozován. V odůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti postupu obou soudů při provádění a hodnocení důkazů, vytýká, že oba soudy nebraly dostatečně do úvahy jeho argumenty při obhajobě a zpochybňuje skutková zjištění soudu. Vyslovuje názor, že se nedopustil trestného činu zpronevěry, který je mu kladen za vinu, a proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným, dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel uplatňuje výlučně námitky proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudům, domáhá se jejich přezkoumání a teprve v návaznosti na to odlišného právního hodnocení. Protože takový obsah dovolání je s uplatněným dovolacím důvodem neslučitelný, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby posuzované dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nesprávném hodnocení provedených důkazů a tedy, že podle jeho názoru nebyla jeho vina náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění a staví tak dovolací soud do postavení soudu „ třetího stupně“. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 15. října 2003 Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/15/2003
Spisová značka:3 Tdo 1009/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1009.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19