ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1010.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1010/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2003 o dovolání, které podala obviněná O. N., roz. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 8 To 25/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 67/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 2 T 67/2000, v řízení vedeném proti obviněným J. K., Z. K. a O. K., nyní N., byla obviněná O. N. uznána vinnou přípravou trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., který podle rozsudku spáchala společně s dalšími jmenovanými obviněnými tím, že „v průběhu letních měsíců roku 1999 se záměrem zbavit života S. K., k čemuž je vedly vzájemné komplikované osobní vztahy, vyvíjely nátlak na R. M., aby jim opatřil osobu ochotnou a schopnou za úplatu poškozeného usmrtit, následně se R. M. domluvil se svým známým M. B., kterého obžalovaným představil jako nájemného vraha z řad ruské nebo ukrajinské mafie a ty jej prostřednictvím obžalované Z. K. vybavily fotografiemi S. K., jeho nacionálemi, informacemi o místě jeho bydliště, telefonním čísle, státní poznávací značce jeho osobního automobilu a dalšími potřebnými údaji a vyplatily mu zálohu ve výši 25.000,- Kč na dohodnutou odměnu, přičemž R. M. celou záležitost oznámil S. K. a ten následně Policii ČR.“ Za to byla obviněná O. N. odsouzena podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60 odst. 1, 2, 3 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, během níž byl nad obviněnou vysloven dohled, v jehož rámci jí byla uložena povinnost nejméně ve lhůtě jedenkrát za rok se dostavovat k probační pracovnici Krajského soudu v Ústí nad Labem a podle jejích pokynů prokazovat, že během zkušební doby žije řádným životem. Výrokem podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, a to zabrání věci (spočívajícím v zabrání finanční částky 25.000,- Kč).
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněná O. N. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (a také obviněné J. K. a Z. K.), rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 8 To 25/03, odvolání obviněné O. N. a státního zástupce (i obviněné Z. K.) podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak mj. v části týkající se obviněné O. N. nabyl právní moci dne 30. 4. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněná O. N. prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka především vyjádřila názor, že shromážděné důkazy, na podkladě kterých byla dovozena její vina, nejsou dostatečným podkladem pro její odsouzení. Rozvedla pak argumenty, na základě nichž tento závěr učinila (vyjádřila se ke svědku R. M. a poškozenému S. K., popsala vztahy mezi tímto poškozeným a obviněnými), přičemž vyjádřila výhrady vůči hodnotícím úvahám soudu. Připustila, že vztahy s poškozeným nejsou dobré, zdůraznila však, že v žádném případě nejednala s rozhodností, kterou jí připisují napadená rozhodnutí, samotný negativní postoj, který je vzájemný a případný verbální výrok při jejím kontaktu se svědkem R. M. ještě není jednáním, které by bylo možné označit jako přípravu tak závažného činu jako je vražda. Shrnula pak, že shromážděné důkazy její vinu neprokazují „bez jakýchkoliv pochybností a rozpaků, které pro tak závažný závěr, jako je spáchání tohoto jednání v žádném případě nemohou být dány“, a proto se domnívá, že její odsouzení je v rozporu se správným hodnocením provedených důkazů a v důsledku toho i vadně posouzena její trestní odpovědnost.
V petitu dovolání proto navrhla, aby dovolací soud „zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc k novému řízení a rozhodnutí.“
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů. Dovolatelka tím fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil státní zástupce souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněná O. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání podala prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. (dovolatelka sice výslovně nespecifikovala výrok, který svým dovoláním napadá, avšak z faktu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které obsahuje jediný výrok týkající se dovolatelky, je zřejmé, proti jakému výroku brojí).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatelka totiž poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, a dovodila, že shromážděné důkazy její vinu neprokazují „bez jakýchkoliv pochybností a rozpaků, které pro tak závažný závěr, jako je spáchání tohoto jednání v žádném případě nemohou být dány“. Podle jejího názoru je její odsouzení v rozporu se správným hodnocením provedených důkazů a v důsledku toho byla i vadně posouzena její trestní odpovědnost.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelkou ve skutečnosti opírán o namítaný vadně zjištěný skutkový stav věci (tj. o porušení zásad o provádění a hodnocení důkazů vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr.ř.), s nímž následně spojuje namítané nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Dovolatelka se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval: JUDr. Vladimír Veselý