ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1043.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1043/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2003 o dovolání podaném obviněným JUDr. V. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 9 To 472/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 170/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 3 T 170/2001, byl obviněný JUDr. V. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 27. 11. 2000 v době kolem 16.00 hod v P., na letišti P. – R., ve funkci vedoucího odletu, oddělení p. k. c. p. ČR, S. hl. m. P., přivedl k odbavení do cílového státu USA svého známého M. B., za kterého předložil cestovní pas České republiky, který byl dne 5. 11. 1997 nahlášen jako ztracený, znějící na jméno J. D., a když byl podřízenou pracovnicí na odbavovací přepážce č. 8 pprap. D. K. upozorněn, že cestující J. D. je v evidenci osob v celostátním pátrání, a proto nemůže být odbaven, tento pas nezajistil, vrátil ho M. B., se kterým záhy přešel k přepážce č. 3, kde vykonával službu npor. V. G., kterému předložil cestovní pas Kanady znějící na jméno M. B. s fotografií M. B., který byl nahlášen jako odcizený dne 24. 10. 1999, a na základě tohoto dokladu a palubní vstupenky na jméno J. D. byl M. B. za asistence obviněného v 16.07 hod. odbaven.“ Za tento trestný čin byl obviněnému podle §158 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. soud dále rozhodl, že se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu dvou let.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 9 To 472/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 12. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 3 T 170/2001, podal obviněný JUDr. V. H. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že pokud byl v předmětné věci uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., stalo se tak na podkladě nesprávného právního posouzení jeho jednání. V uvedené souvislosti dovolatel zejména namítl, že M. B. opustil Českou republiku bez jakéhokoli jeho přispění, a to jako český státní občan, který disponoval platným cestovním pasem ČR včetně víza do USA. Dovolatel dále poukázal na to, že v inkriminovanou dobu měl službu a jelikož M. B. znal z dřívějška, zavedl jej k odbavení, kde jmenovaný předložil český pas na jméno J. D. Poté co příslušná pracovnice na odbavovací přepážce zjistila, že v tomto případě jde o celostátně hledanou osobu, upozornila na tuto skutečnost dovolatele. M. B. mu pak k jeho následnému dotazu poskytl vysvětlení, že předmětný cestovní pas použil omylem, ačkoliv jej měl předat někomu v cizině. Na to došlo k odbavení na jeho další cestovní pas. Otázka, proč použil jiný cestovní doklad než pas České republiky, zůstala sice dosud neobjasněna, nicméně – jak dovolatel zdůraznil - předmětný pas nebyl v té době odhalen jako pozměněný či jinak upravený. Teprve následně se zjistilo, že kanadský pas tohoto čísla byl v minulosti odcizen a pravděpodobně dodatečně upravován. Dovolatel zdůraznil, že převážení jiných cestovních dokladů není podle současného trestního zákona trestné, takže pro uvedenou skutečnost nemohl M. B. zadržet. Podle dovolatele nebylo soudy nijak odůvodněno, v čem vlastně z hlediska skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu měl spočívat neoprávněný prospěch, který měl jiné osobě (M. B.) opatřit .
S ohledem na výše konstatované důvody obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí o vině a tím i o trestu zrušil a přikázal soudu I. stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl“, popř. aby jej dovolací soud sám obžaloby zprostil.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že argumentace uvedená v dovolání odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Podle názoru státního zástupce však napadená rozhodnutí nejsou zatížena vytýkanými vadami a skutek, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, po formální i materiální stránce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Jestliže dovolatel jednal způsobem popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku a nechal M. B. odbavit ačkoliv věděl, že se pokusil vycestovat do zahraničí na doklady osoby, po které bylo vyhlášeno celostátní pátrání, je podle státního zástupce zřejmé, že nereagoval způsobem, který mu předepisoval zákon pro případ, je-li spáchán trestný čin nebo přestupek nebo je důvodné podezření z jejich spáchání (§7 odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Úmysl opatřit jinému prospěch pak zahrnoval neoprávněné zvýhodnění M. B., kterému umožnil vycestovat z České republiky i poté, kdy zjistil, že hodlal vycestovat na doklady znějící na cizí jméno, na které byla vystavena i letenka, jakož i palubní jízdenka. Státní zástupce v rámci svého vyjádření poukázal též na to, že skutek měl být správně posouzen též podle písm. c) §158 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch nesplnil povinnost vyplývající z jeho pravomoci. Tuto vadu by však bylo možno odstranit pouze z podnětu dovolání, které by bylo podáno v neprospěch obviněného. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný JUDr. V. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného JUDr. V. H. dovolací námitky směřují převážně do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelem nabízena jiná (vlastní) verze skutkového děje, která se podstatně odchyluje od skutkových závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se následně ztotožnil i soud odvolací. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem dílem spatřován v porušení procesních zásad o hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci, se kterým pak (jako důsledkem) spojuje namítané vadné hmotně právní posouzení skutku. Dovolatel se tedy v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu domáhal revize soudy učiněných skutkových zjištění a dovolání tak částečně uplatnil na procesním a nikoliv hmotně právním základě. Uvedená část dovolacích námitek proto důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považoval Nejvyšší soud podané dovolání za právně relevantní v té části, kde dovolatel namítl, že nebylo nijak odůvodněno, že někomu „způsobil neoprávněný prospěch“ a tím naplnil jeden ze znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu.
Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí pachatel – veřejný činitel (§89 odst. 9 tr. zák.), který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Úmysl opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch přitom zahrnuje každé neoprávněné zvýhodnění (zejména materiální, ale i jiné povahy), na které by buď pachatel nebo jiná osoba neměli právo (v judikatuře srov. např. R 25/1975 Sb. r. tr.). Z popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění rozsudku vyplývá, že obviněný JUDr. H. jako vedoucí odletu, oddělení p. k. c. p., Policie ČR, neoprávněně zvýhodnil svého známého M. B. tím, že při jeho odbavování nezajistil cestovní pas znějící na jméno celostátně hledané osoby J. D., jímž se M. B. původně prokazoval, tento pas mu vrátil a umožnil mu tak (po odbavení na další cestovní pas) odlet do cílového státu USA na základě palubní vstupenky na jméno J. D., jejíž vystavení korespondovalo s pasem tohoto jména. Z těchto skutkových zjištění pak soud prvního stupně vycházel při svých právních závěrech. Uvedené skutkové i právní závěry, s nimiž se posléze ztotožnil i odvolací soud (str. 6 napadeného usnesení), odpovídají v rámci platné judikatury výše uvedeným výkladovým hlediskům a Nejvyšší soud tak nemohl ve vytýkaném směru přiznat námitkám dovolatele jakékoliv opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody proto Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného JUDr. V. H. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler