ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1079.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1079/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2003 o dovolání, které podal obviněný P. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 11 To 127/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 131/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 1 T 131/2002, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., který podle rozsudku spáchal tím, že „dne 15. 10. 2001 v 15.45 hodin v H. K. jel jako řidič osobního motorového vozidla značky Suzuki Swit 1.6 GLX, které je majetkem P. R., přičemž na průsečné čtyřramenné křižovatce „U A.“ nesledoval a nepřizpůsobil jízdu dopravní situaci, nevěnoval se plně řízení vozidla a při odbočování vpravo přehlédl a srazil cyklistu J. V., jedoucího v přímém směru, kterému způsobil zranění spočívající v tržnězhmožděné ráně v pravé temenní krajině v délce cca 5 cm, ve zhmoždění měkkých tkání pravé poloviny hrudníku v zadní, střední čáře, zhmoždění měkkých tkání palce pravé ruky a zhmoždění měkkých tkání levé kyčelní krajiny a levého stehna, s dobou léčení včetně rehabilitace v délce 14 týdnů.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 4 měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců, a podle §49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 1 rok.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené V. z. p. ČR, O. p. H. K. částku 3.397,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 11 To 127/2003, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 6. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové („ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 1 T 131/2002-74 ze dne 24. 10. 2002“) podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný P. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel k prvnímu z uplatněných dovolacích důvodů uvedl, že „skutkový stav vymezený ve výroku o vině napadeného rozsudku a zjištěný v předcházejícím řízení neobjasňuje některé potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku z hlediska jednotlivých znaků skutkové podstaty, a proto právní kvalifikace skutku na podkladě v napadeném rozsudku zjištěného skutkového stavu není správná.“ Dovodil přitom, že soud porušil základní zásady trestního řízení uvedené v §2 tr. ř., zejména zásadu materiální pravdy, zásadu vyhledávací a zásadu volného hodnocení důkazů. Soudy se podle jeho přesvědčení nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci a rozhodly na základě neúplného skutkového zjištění, přičemž své výhrady v naznačeném směru konkretizoval. Konstatoval pak, že nedostatky ve skutkových okolnostech nutně vedou k nesprávnostem hmotně právního posouzení skutku a v návaznosti na to i mylné aplikaci jednotlivých ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. S ohledem na výše uvedené dovolatel vyjádřil rovněž názor, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a dovodil tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce.
V petitu dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud „usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 127/2003-85 ze dne 9.6.2003 i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 1 T 131/2002-74 ze dne 24. 10. 2002 podle §265k odst. 1 trestního řádu z důvodu §265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu zrušil a dále postupoval podle §265l trestního řádu“.
Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný P. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. (dovolatel sice výslovně nespecifikoval výrok, který svým dovoláním napadá, avšak z faktu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které obsahuje jediný výrok, je zřejmé, proti jakému výroku brojí).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného P. R. však uplatněné dovolací námitky směřují v prvé řadě do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž poukazuje na to, že soudy porušily základní zásady trestního řízení uvedené v §2 tr. ř., zejména zásadu materiální pravdy, zásadu vyhledávací a zásadu volného hodnocení důkazů, nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci a rozhodly na základě neúplného skutkového zjištění. Teprve na tomto základě dovozuje závěr o nesprávnostech hmotně právního posouzení skutku.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti primárně spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř.). S tím (jako důsledkem) pak dovolatel spojuje následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Důvodem dovolání podle ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl – li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Další námitky, z nichž dovolatel dovodil existenci tohoto dovolacího důvodu, pak neodpovídají vzhledem ke skutečnostem výše vyloženým ani jeho druhé alternativě.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu :
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý