ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1080.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1080/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2003 o dovolání podaném E. V., zast. JUDr. M. R., advokátem, AK P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 13 To 378/2002, ze dne 14. 2. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 11/2002, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 22 T 11/2002 ze dne 10. 7. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) skutkem, který je podrobně popsán ve výroku označeného rozhodnutí. Za to mu byl uložen peněžitý trest s odpovídajícím náhradním trestem odnětí svobody pro případ jeho nevykonání a rozhodnuto o náhradě škody.
O dovolatelem podaném odvolání v předmětné věci rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 13 To 378/2002 ze dne 14. 2. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestní řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, když rozsudek soudu prvního stupně takto nabyl právní moci dne 14. 2. 2003.
E. V. poté, jako oprávněná osoba včas a prostřednictvím svého obhájce podal dovolání proti označenému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Má za to, že dokazování vedené v jeho trestní věci neumožnilo ani soudu prvého stupně dospět k závěru o jeho nepochybné vině a při sporných závěrech provedeného dokazování neaplikoval obecně platnou zásadu in dubio pro reo. Pro případ, že by dovolací soud k jiným závěrům o vině nedospěl, poukázal i na nepřiměřenost trestu, který mu byl uložen, maje za to, že s ohledem na ust. §31 odst.1 tr. zák. měl soud prvého stupně využít dobrodiní zákona a podle §24 tr. zák. upustit od potrestání. Proto také navrhl, aby dovolací soud v naznačených směrech napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci takto rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, v tomto smyslu jsou i zákonem koncipovány samotné dovolací důvody. Důvod dovolání v dané věci uplatněný /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zákon tak předpokládá, že dovolání je v takovém případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem práva hmotného. Neumožňuje tak přezkum rozhodnutí z hledisek vymezených v příslušných předpisech procesního charakteru. Takto se tedy nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno a již vůbec ne otázek spojených s druhem či výší uloženého trestu. V těchto souvislostech je na místě pouze poukázat na to, že pokud je pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích stran učiněných skutkových zjištění, umožňuje zákon dosáhnout nápravy v tomto směru ostatními mimořádnými opravnými prostředky. V předmětné věci však dovolatel opřel uvedený dovolací důvod o tvrzení, že trestný čin, jímž byl uznán vinným, nespáchal a dále o námitku, kterou vztáhl ke druhu a výši mu uloženého trestu. S ohledem na již shora uvedené je takto zřejmé, že užitý dovolací důvod je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad plynoucích z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. S tím, jako důsledkem, pak spojuje vadné hmotněprávní posouzení skutku, ve kterém byl soudy shledán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst.1 tr. zák. Jestliže se dovolatel na zjištěném procesním základě domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, nelze takto dospět k závěru, že tak činí právě z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel takto musí na jedné straně v souladu s ust. §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ust. §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., současně však musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.
Protože v dané věci tomu tak není, nezbylo Nejvyššímu soudu než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř., přičemž tak rozhodl za splnění podmínek stanovených v §265r odst. l písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. října 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval: JUDr. Vladimír Jurka