ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1093.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1093/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2003 o dovolání podaném obviněným Z. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. 4 To 143/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 961/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 2 T 961/2001, byl obviněný Z. Č. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „v přesně nezjištěné době od poloviny října 2000 do konce listopadu 2000 v M., ve svém bytě, opakovaně vykonal soulož se svou nevlastní dcerou H. Č., přivedl ji tak do jiného stavu, přičemž nezletilá dne 23.8. 2001 porodila dceru, která byla předána k adopci.“ Za uvedený trestný čin byl obviněný podle §242 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle „§39 odst. 3 tr. zák.“ zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě, č. j. 3 T 877/2000 - 75 ze dne 28. 9. 2000, který byl obviněnému doručen dne 26. 1. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. 4 To 143/2003, jímž odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 4. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Obviněný Z. Č. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl shora citované usnesení odvolacího soudu, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se skutečně dopustil trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Současně však namítl, že s nevlastní dcerou se intimně stýkal pouze v jediném případě, a to ve stavu patologické opilosti, do níž se v inkriminovanou dobu uvedl při předcházející návštěvě restaurace, kdy mu jeho spolupracovníci opakovaně nalévali tvrdý alkohol (vodku). Tuto skutečnost podle dovolatele před soudem jednoznačně potvrdil svědek M. P. Podle závěrů posudků znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, pak bylo zjištěno, že dovolatelova rozpoznávací schopnost byla sice snížena pouze lehce, avšak schopnost ovládací byla snížena podstatným způsobem s tím, že se na tomto snížení rozhodující měrou podílela středně těžká až prostá alkoholová opilost. Uvedené okolnosti podle dovolatele soud nedostatečně vyhodnotil, když v uvedeném směru nebral v úvahu jak výpověď dovolatele (obviněného), tak výpověď svědka M. P. a nekriticky vycházel především z výpovědi jeho nevlastní dcery (poškozené) a svědkyně Z. F. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že s ohledem na stav patologické opilosti, v němž se v době činu nacházel, měl být obžaloby zproštěn, popřípadě mu neměl být ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody, jenž se v daném případě jeví jako nepřiměřeně přísný, ale měl mu být za podmínek §60a tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatel v petitu dovolání navrhl, aby „dovolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení §265k odst. 1, 2 a ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. zrušil a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolává se údajné existence patologické opilosti v době spáchání trestného činu, avšak ve skutečnosti podstata dovolání spočívá v námitce nesprávnosti hodnocení provedených důkazů a z toho plynoucí nesprávnosti soudem učiněných skutkových zjištění, podle kterých měl dovolatel s nezletilou poškozenou pohlavní styk opakovaně a nikoliv toliko v jediném případě. Podle státního zástupce nejsou ovšem namítaná vadná skutková zjištění podřaditelná pod žádný z důvodů dovolání předpokládaných ustanovením §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný Z. Č. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst.3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel Z. Č. opřel shora uvedený dovolací důvod o námitku, že se Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o odvolání nevypořádal s tím, že mezi dovolatelem (obviněným) a poškozenou došlo pouze k jedinému pohlavnímu styku, kdy jednání dovolatele bylo ovlivněno stavem tzv. patologické opilosti. To znamená, že podle dovolatele existoval skutkový stav věci, jenž shora uvedený právní závěr dovoloval. Z napadeného rozhodnutí i z rozsudku soudu prvního stupně je však zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (jež jsou v jejich rozhodnutí vyložena a odůvodněna), o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatel se tedy v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal revize zjištěného skutkového stavu, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno ( k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Z. Č. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler