ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1199.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1199/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2003 dovolání obviněného S. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 To 358/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 16/2000, a rozhodl takto:
Dovolání S. P. se podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 3 T 16/2000, byl obviněný S. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona a trestným činem útisku podle §237 tr. zákona, a byl odsouzen podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona k trestu vyhoštění v trvání 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. zákona mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené S. D. náhradu škody ve výši 4.795,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 15. 7. 1999 v době kolem 17, 20 hod. v P., ve třetím poschodí budovy, po předchozí rozepři ohledně společného podnikání, vytrhl z ruky státní příslušnice Ukrajiny S. D., desky, ve kterých měla poškozená uloženy různé doklady, včetně svého cestovního pasu, jiné další písemnosti a finanční hotovost ve výši 3.000,- Kč a 50,- USD (v přepočtu podle kurzovního lístku 1.795,- Kč), poté z místa utekl,
2) poté téhož dne v době kolem 23.00 hod. telefonoval na mobilní telefon poškozené S. D. a nabídl jí, že jí odcizené doklady a písemnosti vrátí zpět, pokud ona zaplatí částku 1.500,- USD, a opětovně jí telefonoval i následující den, tj. 16. 7. 1999, při které byl v P. zadržen Policií ČR.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 23. 10. 2002 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 5 To 358/2002 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona a v důsledku toho ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 sám znovu rozhodl tak, že obviněného při stejném popisu skutku pod bodem 1) rozsudku uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona a odsoudil jej za tento trestný čin a za trestný čin útisku podle §237 tr. zákona zrušením nedotčený podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu vyhoštění na dobu 5 roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené S. D. částku 4.795,- Kč.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 dovolání, ve kterém napadá rozsudky obou soudů ve výroku o vině, přičemž se neodkazuje na žádný z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání pouze polemizuje s hodnocením důkazů provedených oběma soudy a vyslovuje názor, že důkazy byly vyloženy jednostranně v jeho neprospěch a že nebylo přihlédnuto v dostatečné míře k důkazům prokazujícím jeho nevinu. V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek (neuvádí, který z obou rozsudků) a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která poukazuje na nekvalifikovanost podaného dovolání z hlediska jeho přípustnosti a z hlediska jeho náležitostí. Vyslovuje závěr, že nejsou splněny podmínky pro přezkum podaného dovolání a navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž jednou z podmínek přezkoumatelnosti dovolání je, že dovolání obsahuje náležitosti uvedené v §265f tr. řádu, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda podané dovolání tyto náležitosti splňuje. V této věci shledal, že podané dovolání postrádá uvedení jakéhokoli dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. řádu, dále v něm není zcela zřetelně uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů (s odkazem na některý z důvodů dle §265b tr. řádu) napadá. Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání S. P., ačkoli bylo podáno prostřednictvím advokáta, postrádá základní náležitosti obsahu dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nesplňuje náležitosti dle §265f tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného S. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. října 2003
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h