ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1218.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1218/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2003 o dovolání podaném obviněným J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 10 To 440/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 260/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 2 T 260/2002, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák., který podle rozsudku spáchal tím, že
„- v přesně nezjištěný dne měsíce prosince 2000 ve večerních hodinách v H. ulici v Ch. hrubě a bezcitně nakládal se svými nezl. dětmi J. a N., tím způsobem, že když neuposlechli napomenutí, aby si povídaly tiše, resp. aby byly zticha, z obou dětí postupně stáhl peřinu, pak je uchopil rukama za nohy a prudce stáhl z postele tak, až se uhodily o zem hlavou,
- v přesně nezjištěný den kolem 20.12.2000 ve večerních hodinách v ulici H. v Ch. hrubě a bezcitně nakládal se svými nezl. dětmi J. a N., které poté, co neuposlechly jeho napomenutí, po předchozím stažení peřiny, bil rukama, vodítkem na psa a vařečkou přes záda a hýždě, v důsledku čehož děti utrpěly hematomy,
- dne 14.4.2001 v dopoledních hodinách v H. ulici v Ch., poté co se dozvěděl o tom, že jeho nezl. děti J. a N. poškodili vozidlo majitelky paní M., nepřiměřeným způsobem s dětmi nakládal, když je bil rukama a nezletilého J. vařečkou,
- dne 16.5.2001 v odpoledních hodinách v ulici H. v Ch. hrubě a bezcitně nakládal se svým synem J. K., když v době, kdy nezletilý seděl, ho uchopil vpředu za triko takovým způsobem, že ho vyzdvihl až se postavil, opakovaně ho bil přes levé ucho, kterým mu kroutil, poté nezletilého kopal do zad a nohou a poté nezletilého uchopil rukou za krk, silou s ním cloumal a následně ho uchopil za krátké kalhoty, vyzdvihl do ho vzduchu a praštil s ním o zem takovou silou, že se udeřil ho hlavy do oblasti pravého oka, v důsledku čehož mu vznikla podlitina, poté nezletilého v kuchyni opět uchopil za krátké kalhoty, vyzdvihl ho směrem k oknu a vyhrožoval vyhozením z okna, v důsledku čehož nezletilý utrpěl zhmoždění měkkých částí hlavy v oblasti pravého ucha, obou loketních jamek, kolen, hýždě a páteře v hrudní oblasti, když v dalším jednání obžalovaného mu zabránila matka dětí I. K.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §215 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové. Rozsudkem ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 10 To 440/2002, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. spáchaným tím, že „dne 16.5.2001 v odpoledních hodinách v ulici H. v Ch. hrubě a bezcitně nakládal se svým synem J. K., když v době, kdy nezletilý seděl, ho uchopil vpředu za triko takovým způsobem, že ho vyzdvihl až se postavil, opakovaně ho bil přes levé ucho, kterým mu kroutil, poté nezletilého kopal do zad a nohou a poté nezletilého uchopil rukou za krk, silou s ním cloumal a následně ho uchopil za krátké kalhoty, vyzdvihl ho do vzduchu a praštil s ním o zem takovou silou, že se udeřil do hlavy do oblasti pravého oka, v důsledku čehož mu vznikla podlitina, poté nezletilého v kuchyni opět uchopil za krátké kalhoty, vyzdvihl ho směrem k oknu a vyhrožoval vyhozením z okna, v důsledku čehož nezletilý utrpěl zhmoždění měkkých částí hlavy v oblasti pravého ucha, obou loketních jamek, kolen hýždě a páteře v hrudní oblasti, když v dalším jednání obžalovaného mu zabránila matka dětí I. K.“ Za to jej odsoudil podle §215 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 2 roků. Podle §226 písm. a) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby pro zbývající skutky popsané v rozsudku soudu prvního stupně. Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 26. 11. 2002 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové („ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 2 T 260/2002“) podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný J. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel především vyjádřil nesouhlas se závěry jak okresního, tak krajského soudu, pokud dospěly k závěru, že jednání dne 16. 5. 2001 vůči synu J. K., které je kvalifikováno jako trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák., se skutečně dopustil. V souvislosti s tím namítl, že neexistuje žádný přímý důkaz, že by svého syna nějakým způsobem týral. Poukázal přitom na procesně způsobilé výpovědi nezletilých dětí ze dne 16. 8. 2001, ve kterých jakékoliv nevhodné jednání z jeho strany popřely. Pokud soudy svá rozhodnutí opírají o výpovědi svědkyní M. H., kurátorky Okresního úřadu v Ch., Mgr. I. M., třídní učitelky nezl. J., I. O., jedná se o svědkyně, které přímo nebyly přítomny žádnému jednání, při kterém mělo dojít k týrání nezl. J., jejich informace jsou tak pouze zprostředkované, co, kdy, jak od dětí slyšely. Obdobně je tomu i s použitým znaleckým posudkem PhDr. V. M., který se při vypracování znaleckého posudku řídil prvotními výpověďmi nezletilých, jež pak nebylo možno procesně využít. Znalec nebyl ani jedním soudem předvolán a vyslechnut, zda i přes tuto skutečnost trvá na závěrech svého posudku, že nezletilé děti, zejména nezl. J., nemají sklony ke konfabulaci, že mají kvalitní paměť bez poruch v oblasti vštípení, uchování a vybavování události a jsou schopny správně a adekvátně svému věku popsat zažité události. Znalec by měl rovněž vysvětlit údajnou změnu ve výpovědi nezletilých, kteří nyní shodně uvádějí, že obviněný se k nim choval jako otec bez použití nějakých nepřiměřených, hrubých výchovných metod. Z těchto důvodů je podle dovolatele zřejmé, že nalézací ani odvolací soud nezohlednil skutečnosti, které podstatným způsobem zpochybňují, že se – dovolatel – jednání, jež je mu kladeno za vinu, skutečně dopustil. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že oba soudy opřely svá rozhodnutí o nesprávné právní posouzení skutku, „když nebyl proveden žádný přímý důkaz, že se jednání ze dne 16. 5. 2001 skutečně dopustil a provedené nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec svědčící o vině obžalovaného.“
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 10 To 440/2002, kromě výroku o zproštění z obžaloby, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 2 T 260/2002, a sám podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že jej podle §226 písm. a) tr. řádu zprostí obžaloby pro shora popsaný skutek, kterým byl uznán vinným citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, jímž měl spáchat trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zákona.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolatelem zmíněný dovolací důvod je spatřován především v nesprávnosti skutkových zjištění s tím, že obviněný setrvává na své obhajobě a na tvrzení, že se žádného trestného jednání vůči nezletilým dětem nedopustil. Dovolatel tak uplatnil námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Neuplatnil žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku, který zjistil Okresní soud ve Svitavách a ze kterého vycházel v napadeném rozsudku Krajský soud v Hradci Králové. Důvodem dovolání však nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není uveden v §265b tr. ř. S poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů tudíž nelze dovozovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání také splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Tato skutečnost je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného J. K. však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž de facto poukazuje na to, že nebyly patřičně zhodnoceny provedené důkazy, nebyly ani řádně provedeny všechny pro objasnění věci nezbytné a potřebné důkazy, v důsledku čehož byla učiněna nesprávná skutková zjištění (že se dopustil konkrétního skutku), a teprve v návaznosti na to činí obecný závěr, že „ jak nalézací tak odvolací soud opřel svá rozhodnutí o nesprávné právní posouzení skutku.“
Konečně i petit dovolání, v němž se dovolatel domáhá po zrušení napadených rozhodnutí zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr.ř., tedy proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, svědčí o tom, že se dovolání opírá o skutkovou a nikoliv hmotně právní argumentaci.
Nutno proto shrnout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., když soudům vytýká vadně zjištěný skutkový stav věci, s nímž následně (jako s důsledkem) spojuje namítané nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím, akceptovaných soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Veselý