ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1270.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1270/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 o dovolání podaném J. S., nyní ve Věznici ve S. p. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 12 To 445/2002 ze dne 3. 4. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp.zn. 3 T 414/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburku, sp. zn. 3 T 414/2002 ze dne 14. 10. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem, který je ve výroku citovaného rozsudku přesně popsán. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal dovolatel, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 445/2002 ze dne 3. 4. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal J. S. včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech zákonem vyžadovaných podmínek dovolání, když za dovolací důvod označil ten,který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V něm uvedl, že důkazy provedené soudy jim neumožnily dospět k závěru o jeho vině označeným trestným činem, když soudy vycházely z jeho pouhé přítomnosti na místě trestné činnosti v rozhodné době. Jeho přítomnost na místě trestné činnosti byla náhodná a své počínání v té chvíli také uspokojivě vysvětlil. Soudy však na jeho výpověď nebraly zřetel a byl posléze odsouzen jen na základě úvah soudů, bez skutečných důkazů, na základě domněnek a trestní minulosti dovolatele, když žádným jiným důkazem nebylo prokázáno, že by se na trestné činnosti spáchané jinou osobou jakkoli podílel. Proto také navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí zrušil, a to spolu s předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Nymburku a přikázal věc soudu,aby o věci opětovně rozhodl“.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem, který Nejvyšší soud obdržel dne 14. 8. 2003. V něm shrnul argumentaci vedenou dovolatelem s tím, že stěžejní námitkou v podaném dovolání jsou tvrzení dovolatele, že se přisouzeného skutku nedopustil. Poukázal na to, že se jedná o otázku skutkové povahy, která však nemůže být předmětem dovolacího řízení, v jehož rámci je dovolací soud povinen vycházet z takového jeho popisu, který se stabilizoval do dovoláním nezměnitelné podoby již v předchozím řízení. Proto se dovolacími námitkami skutkové povahy obsahově nenaplňujícími avizovaný dovolací důvod nelze věcně zabývat. Podané dovolání tak nelze považovat za odpovídající některému z dovolacích důvodů vymezených ustanovením §265b odst. 1 tr. ř.,a proto navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl.
Na tomto místě nutno připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení trestního zákona, bez jehož existence nelze provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. l písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Jinými slovy, skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tedy právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nelze tak za daného stavu hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a skutkové vady tak nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Z pohledu již řečeného se tak v řízení o dovolání nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění a nelze přirozeně ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. V takovém případě zákon umožňuje dosáhnout nápravy ostatními mimořádnými opravnými prostředky. Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku napadeného rozhodnutí dovolatel namítl, že provedeným dokazováním nebyly zjištěny relevantní skutečnosti, které by mohly vést k jeho odsouzení. Ani v tomto směru však nelze soudům vytýkat pochybení, když ty v důvodech svých rozhodnutí vysvětlily z jakých důkazů vycházely a na základě jakých úvah dospěly k závěrům, které ve svých rozhodnutích posléze vyjádřily. V tomto směru nelze opomenout výpovědi slyšených svědků, kteří viděli dovolatele nést kanystr, který již v době svého zadržení neměl a reakce soudů na jeho tvrzení, že šel pro vodu je takto nepravdivé, má logiku a je přiléhavé.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., přičemž tak učinil za splnění podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka