ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1288.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1288/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2003 dovolání obviněné V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 6 To 24/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 22/98, a rozhodl takto:
Dovolání V. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 40 T 22/98, byla obviněná V. V. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, za který byla odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným K. V. a V. V. uložena povinnost zaplatit poškozeným manželům I. S. a M. S., částku 1.500.000,--Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění K. V. a V. V. poté, co dne 29. 3. 1996 v advokátní kanceláři JUDr. V. M. v B., převzali od manželů I. S. a M. S., oba tehdy bytem Š.u B., finanční částku ve výši 1.500.000,--Kč v hotovosti, jako zálohu na koupi jejich rodinného domku s pozemkem a pozemku ve Š. u B. se slibem – závazkem, zapsaným v písemné smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy k nemovitostem, že do dvou měsíců obstarají nezbytné podklady pro převod nemovitosti a zajistí výmaz zástavního práva v katastru nemovitostí tak, aby uvedené nemovitosti byly převáděny bez zatížení jakýmikoliv závazky a omezeními, nebo v případě, že kterákoliv ze smluvních stran své povinnosti uzavřít kupní smlouvu nesplní, poškozeným ve stanoveném termínu peníze vrátí, žádnou z alternativně uvedených povinností nesplnili, peníze si i po stanovené lhůtě 10 dnů po 29. 5. 1996 ponechali a posléze je použili pro svoji potřebu.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval dne 24. 4. 2003 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 24/2003 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu V. V. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu ohledně této obžalované. Podle §259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněné podle §248 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 roků a zároveň byl nad obžalovanou vysloven dohled. Jinak zůstal napadený rozsudek ohledně této obžalované nezměněn. Odvolání K. V. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Prostřednictví svého obhájce podala obviněná V. V. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně dovolání, kterým napadá rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a ve výroku o náhradě škody, dále rozsudek soudu druhého stupně ve výroku o trestu a ve výroku, že jinak zůstává napadený rozsudek ohledně této obžalované nezměněn. Jako důvod dovolání uvádí, že jednak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž se odkazuje na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jednak že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jejího odvolání v té části, ve které nebylo tomuto odvolání vyhověno, přičemž se odkazuje na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V obsáhlém odůvodnění svého dovolání obviněná uvádí, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje ve třech vadných civilněprávních závěrech soudu, a to 1) že částka 1.500.000,--Kč předaná jí a jejímu manželovi byla i po jejím zaplacení majetkem manželů S., 2) že obvinění nebyli oprávněni s uvedenou částkou nijak disponovat, 3) že smlouva o smlouvě budoucí plynula obviněným bezpodmínečná povinnost vrátit uvedenou finanční částku ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy marně uplynula lhůta k uzavření kupní smlouvy. Dovolatelka vyslovuje názor, že zaplacením částky 1.500.000,--Kč se tato částka stala vlastnictvím jejím a jejího manžela, bylo jejich právem s touto částkou disponovat a nešlo tedy o částku, kterou by si přisvojili. Dle jejího názoru tedy soud, jestliže z jednání obou obviněných dovodil trestní odpovědnost, jednal v rozporu s platnou právní úpravou a vlastnickým právem obviněných.
Dále obviněná nesouhlasí se zjištěním soudu, že ze smlouvy o smlouvě budoucí vyplývala konkrétní povinnost vrátit uvedenou finanční částku. Připouští, že smlouva o smlouvě budoucí nebyla uzavřena kvalitně, ale právě vzhledem k této skutečnosti vyslovuje názor, že závazek vyplývající z této smlouvy lze vyložit nejméně dvěma způsoby a pochybnost v tomto směru měla býti soudem v trestním řízení vyložena v její prospěch. Výrok soudu o povinnosti k náhradě škody obviněná napadá proto, že dle jejího názoru z její strany nešlo o trestný čin, a tedy ani trest, ani povinnost k náhradě škody neměly být soudem uloženy. Za vadný označuje výrok odvolacího soudu, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. Je toho názoru, že v této části měl soud správně rozhodnout o zamítnutí odvolání podle §256 tr. řádu. V tom, že takový výrok rozsudku odvolacího soudu chybí, spatřuje naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a ve výroku o náhradě škody, dále aby zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu a ve výroku, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten označuje podané dovolání jako zjevně neopodstatněné. Konstatuje, že jak nalézací soud, tak soud druhého stupně se právním hodnocením skutku v dostatečné míře zabývaly a dospěly ke správné právní úvaze. Určitou pochybnost shledává ohledně dílčího závěru odvolacího soudu o tom, že částka 1.500.000,--Kč nepřešla na základě podpisu smlouvy o smlouvě budoucí do majetku obviněné, nicméně z hlediska vyvození trestní odpovědnosti tuto pochybnost považuje za irelevantní, neboť v každém případě došlo nevrácením této částky k bezdůvodnému obohacení ve smyslu práva občanského a škoda ve smyslu práva trestního. Pokud jde o dovolatelkou uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, upozorňuje na zjevně nekvalifikovaný odkaz na toto ustanovení, neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v platném znění, dle kterého je dovolacím důvodem skutečnost, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný (což obviněná fakticky namítá). I při pominutí toho, že obhájce obviněné patrně přehlédl novelu trestního řádu účinnou od 24. 5. 2002, však i tuto námitku obsaženou v dovolání považuje jako zjevně neopodstatněnou, neboť je zcela zřejmé, že soud druhého stupně vždy rozhoduje o odvolání oprávněné osoby jako celku a nemůže tedy odvolání zčásti vyhovět a z části jej zamítnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhuje, aby dovolání obviněné V. V. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
V této otázce dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ačkoli je omylem v dovolání uveden nesprávný odkaz na jeden z užitých dovolacích důvodů, samotný obsah dovolání včetně jeho podrobného zdůvodnění je se zákonnými dovolacími důvody v souladu.
Uplatněné námitky obviněné však považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněné. Jak vyplývá ze spisového materiálu, především z odůvodnění napadených rozhodnutí, učiněná skutková zjištění vedla soudy obou stupňů ke správným úvahám o trestní odpovědnosti obviněné V. V. i ke správným závěrům právním. Soudy prvního i druhého stupně se pečlivě vypořádaly jak s obhajobou, tak i s odvolacími námitkami obviněné. Protože uplatněné dovolací námitky v podstatě korespondují s námitkami, uplatněnými již v průběhu předchozího řízení, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolatelku odkázat na příslušné pasáže odůvodnění předchozích rozhodnutí. Protože Nejvyšší soud zjistil, že subjektivní výklad obviněné, že její jednání bylo v souladu se zákonem i v souladu s jejími smluvními závazky, je s učiněnými skutkovými zjištěními v rozporu, nelze dovodit, že dovoláním napadená rozhodnutí jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném právním posouzení.
Za zjevně neopodstatněnou je nutno označit i námitku obviněné o údajné procesní chybě, která by měla spočívat v tom, že odvolací soud nerozhodl o zamítnutí části jejího odvolání. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu vytýkanou vadou netrpí, neboť odvolací soud o řádném opravném prostředku rozhoduje jako o celku, nikoli o jeho částech, jak se dovolatelka domnívá. Pokud tedy nebyla část jejího odvolání odvolacím soudem zamítnuta, nelze relevantně uplatnit dovolací důvod spočívající v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Pokud jde o námitku ohledně výroku o povinnosti k náhradě škody, tuto sama dovolatelka uplatňuje v návaznosti na výrok soudu o vině. Protože Nejvyšší soud neshledal vytýkané právní vady ve výroku o vině, neshledává v návaznosti na to ani opodstatněnost námitky vůči výroku o povinnosti k náhradě škody.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněné V. V. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu) .
V Brně dne 4. prosince 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h