ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.130.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 130/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. dubna 2003 dovolání podané obviněným J. A. K., t. č. ve Věznici N. S., okres Ž., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 8 To 389/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 150/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného J. A. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 1 T 150/2001, byl obviněný J. A. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona spáchaný formou spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu 10 let a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona i trest propadnutí věci, a to zajištěného nože, který tvoří součást trestního spisu.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění V.l K. a J. A. K. dne 15. 7. 2001 kolem 21.15 hod. v P. v ulici P., v místě nadjezdu ulice U. T. obstoupili K. H., V. K. držel v ruce nůž, přičemž požadovali peníze a J. A. K. vzal poškozenému z kapsy peněženku obsahující finanční hotovost ve výši 20,-Kč a jízdenku MHD.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu oba obvinění podali odvolání, kterým se zabýval dne 8. 10. 2002 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 389/2002 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný J. A. K. ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 dovolání, kterým napadá výrok o vině i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, a to s odvoláním na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zdůvodnění dovolání uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů vycházelo zejména z výpovědi poškozeného, dále že skutkový děj popisovaný odsouzenými byl vzájemným napadáním, kde majetkový motiv jednání nebyl jimi sledován. Namítá rovněž, že nebyla vyvrácena obhajoba, že byli poškozeným napadáni uraženou lahví a zesměšňováni pro jejich národnostní původ. Policie ČR dle tvrzení dovolatele nezajistila na místě důkazy ve prospěch obviněných. Dovolatel je tedy toho názoru, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 a násl. tr. řádu zrušil usnesení odvolacího soudu co do viny i trestu a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především konstatuje, že dovolatel zpochybňuje nepřípustným způsobem přisouzená skutková zjištění a že jeho dovolací argumentace neobsahuje jakoukoliv kvalifikovanou námitku, která by v souladu s formálně použitým dovolacím důvodem zpochybňovala právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Navrhuje proto, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou dovolání podat.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho trestná činnost prokázána v průběhu dokazování, námitky směřují ryze proti provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. A. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 3. dubna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h