ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.276.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 276/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. dubna 2003 dovolání podané obviněným R. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 4 To 123/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2002, a rozhodl takto:
Dovolání R. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 28 T 2/2002 byl obviněný R. K. uznán vinným trestnými činy krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. účinného od 1. 1. 2002, porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci dle §257 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. účinného od 1. 1. 2002 a byl odsouzen podle §238 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený K. R. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný R. K. po předchozí domluvě s obviněným P. V., s vědomím, že v domě se v tu dobu nebude nikdo zdržovat, dům není zajištěn zabezpečovacím signálním zařízením a nachází se v něm zabudovaný trezor a v tomto částka 100.000,- Kč, v úmyslu tuto částku odcizit, neoprávněně vnikl obž. K. společně s D. H. a R. S. stíhanými samostatně u Krajského soudu v Brně podle sp. zn. 52 T 13/2001 v době od 21.40 hod. dne 29. 1. 2000 do 02.42 hod. dne 30. 1. 2000, do domu v L., majitelů E. T. a M. T., oba bytem na této adrese, po vysazení zajišťovacího kolíku plechových vrat vedoucích na dvůr a následně po vylomení vložky FAB v zámku vchodových dveří a rozbití skleněné výplně dalších dveří a vylomení vložky FAB, vnikli do kotelny, kde se nejprve D. H. a R. S. pokoušeli otevřít ve zdi zabudovaný trezor, když se jim to nepodařilo, přistoupili k vybourání tohoto trezoru ze zdi a po jeho vybourání do něj násilně vnikli z jeho spodní strany a odcizili z něj finanční hotovost ve výši 100.000,- Kč a blíže nezjištěné množství slovenských korun a rakouských šilinků, přitom v průběhu tohoto obž. K. střídavě hlídal venku na ulici ve svém autě zn. BMW černé barvy, aby D. H. a R. S. mohli nerušeně vybourávat trezor, případně je mohl upozornit, pokud by mohli být vyrušeni a odhaleni a byl s nimi v telefonickém kontaktu a střídavě za nimi chodil dovnitř domu, aby se přesvědčil, jak postupují při uvedené činnosti, současně po celou dobu obž. V. hlídal poněkud dál od tohoto domu ve svém autě zn. BMW zelené barvy a další příjezdovou cestu k tomuto domu, aby ostatní mohli nerušeně vniknout do uvedeného domu a odcizit z trezoru částku 100.000,- Kč, případně je mohl upozornit, pokud by mohli být vyrušeni a odhaleni a v průběhu tohoto byl v telefonickém kontaktu s obž. K., následně si takto získanou finanční hotovost rozdělili přibližně stejným dílem na čtyři díly, čímž způsobili poškozeným M. a E. T. škodu na odcizené hotovosti ve výši nejméně 100.000,- Kč a na poškození zařízení domu způsobili škodu nejméně ve výši 7.164,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný R. K. podal odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 16. 9. 2002 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 123/2002 odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z obsahu dovolání je zřejmé, že napadá výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně a v tomto smyslu i výrok odvolacího soudu. V odůvodnění svého dovolání na jedné straně uvádí, že si uvědomuje nepřezkoumatelnost skutkových zjištění soudu v rámci řízení o dovolání, na druhé straně vyslovuje názor, že správné hmotně právní posouzení skutku vyžaduje vyhodnotit všechny provedené důkazy natolik úplně, aby byla možná správná a úplná aplikace hmotně právního předpisu. Napadenému rozhodnutí konkrétně vytýká, že soud nedostatečně vyhodnotil míru společenské nebezpečnosti jeho jednání, resp. se náležitě nevěnoval posouzení, zda se v daném případě nejednalo o okolnost vylučující protiprávnost jeho jednání, přičemž tuto okolnost spatřuje ve svolení poškozeného, i když tato skutečnost nebyla poškozeným výslovně potvrzena. V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Námitku dovolatele týkající se posouzení protiprávnosti a společenské nebezpečnosti jednání obviněného ve vztahu ke svolení poškozeného považuje státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sice za kvalifikované odůvodnění použitého dovolacího důvodu, nicméně konstatuje, že to již nelze vztáhnout na zbývající část zdůvodnění dovolání týkající se odůvodnění napadeného rozhodnutí, protože jednak tato část dovolání směřuje v rozporu s ust. §265a odst. 4 tr. řádu proti důvodům rozhodnutí, jednak se opírá o jinou konstrukci skutkového zjištění, než které bylo učiněno soudem. Samotnou námitku k posouzení otázky právních důsledků svolení poškozeného označuje za zjevně neopodstatněnou s tím, že odvolací soud správně vycházel ze spoluvlastnického vztahu manželů T. k majetku, který byl předmětem útoku, takže zcela správně z tohoto hlediska posoudil oddělený souhlas M. T. jako irelevantní, i kdyby takový souhlas byl dán ještě před činem nebo v době jeho spáchání. Proto uznání obviněného vinným přisouzenými trestnými činy bylo posouzeno zcela zákonným způsobem, a to i z hlediska naplnění jejich materiálního znaku ve smyslu §88 odst. 1 tr. zákona. Zákonu odpovídající právní kvalifikace jeho jednání byla s ohledem na dobu jeho spáchání také odrazem správného a pro dovolatele výhodnějšího použití pozdější právní úpravy, vyznačující se odlišnou kategorizací škod. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy navrhuje, aby dovolací soud podané dovolání odmítnul podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, dovolatel sice na jedné straně uvádí, že si je vědom nepřezkoumatelnosti skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání, na druhé straně však ve svém dovolání právě takové přezkoumání požaduje. Domáhá se totiž jiného hodnocení provedených důkazů, než jak učinil soud první instance i soud odvolací, i když otázku posouzení svolení poškozeného v rámci hodnocení důkazů sám považuje za otázku posouzení právního, nikoli skutkového. Tomuto názoru dovolatele však přisvědčit nelze, neboť i provádění a hodnocení důkazů o skutečnostech vztahujících se k posouzení materiální stránky trestného činu je nutno považovat za součást skutkových zjištění soudu. V daném případě se jedná o zjištění soudu, zda prokazatelně nastala či nenastala okolnost vylučující protiprávnost jednání obviněného, spočívající ve svolení poškozeného. Oba soudy v tomto ohledu učinily skutkové zjištění, že taková okolnost vylučující protiprávnost jednání obviněného nenastala, ačkoliv obviněný již při své obhajobě, dále v odvolacím řízení a nyní i v rámci svého dovolání toto skutkové zjištění zpochybňuje. Jde tedy o námitku proti skutkovému zjištění, nikoli proti právnímu posouzení. Z uvedeného je zřejmé, že tato námitka dovolatele neodpovídá použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel v ní toliko prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Kromě toho je zcela zjevné, že s touto námitkou se v rámci provádění a hodnocení důkazů oba soudy dostatečně vypořádaly a že tedy jde o námitku věcně neopodstatněnou. Dále Nejvyšší soud zjistil, že ani druhá námitka uvedená obviněným v jeho dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, přičemž se navíc vztahuje toliko k odůvodnění rozhodnutí soudu, nikoli ke konkrétnímu výroku jeho rozhodnutí.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
V projednávaném případě je tedy třeba konstatovat, že právní kvalifikace jednání obviněného, jak je uvedena ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a potvrzená rozhodnutím soudu odvolacího, plně odpovídá ustáleným skutkovým zjištěním.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávané věci shledal, že obviněným uplatněné dovolací důvody se nekryjí, dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 1. dubna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h