ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.438.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 438/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2003 dovolání podané obviněným Š. T., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 6 To 894/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 4 T 208/2000, a rozhodl takto:
Dovolání Š. T. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 4 T 208/2000, byl obviněný Š. T. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §256 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 24. 11. 1999 v Plzni, pobočce Č. s. a.s., vybral z běžného účtu, jehož byl zřizovatelem, a který opomenutím pracovnice spořitelny nebyl zablokován, částku 350.000,- Kč a následně dne 25. 11. 1999 zbývající částku 9.572,- Kč a účet zrušil, přestože dne 11. 1.1996 převzal usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 1996 sp. zn. 20 K 39/95, kterým byl prohlášen na jeho majetek konkurs a v jehož odůvodnění byl upozorněn, že prohlášením konkursu ztrácí oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do konkursní podstaty, tyto finanční prostředky poté užil pro svoji potřebu.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 5. 6. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Plzni. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 894/2001 zrušil podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu sám rozhodl tak, že obviněného Š. T. při stejném popisu skutku uznal vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zákona a uložil mu podle §256 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň- město ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a odvolává se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zdůvodnění svého dovolání vyslovuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu s tím, že si není vědom toho, že by spáchal trestný čin, za který byl odsouzen a že nikoho úmyslně nepoškodil. Uvádí vlastní verzi skutku, než ke které dospěl soud a namítá, že jeho argumenty se odvolací soud dostatečně, resp. vůbec nezabýval. Dospívá tedy k závěru, že odvolací soud provedl nesprávné právní posouzení, a proto přikračuje k nekvalifikovanému návrhu „na obnovu řízení dle §265b odst. 1 písm.g) tr. řádu“, přičemž z celého obsahu jeho podání je zcela zjevné, že se jedná o dovolání, nikoli o návrh na obnovu řízení. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a zprostil jej obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který upozorňuje, že dovolatel v rozporu s formálně uplatněným dovolacím důvodem napadá skutková zjištění soudu, která ovšem nejsou v rámci řízení o dovolání přezkoumatelná a nelze je měnit. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování, námitky směřují proti provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů a jiné skutkové závěry, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů a ze svého vlastního posouzení vyvozuje závěr, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestné.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu. Skutečnost, že obviněný ve svém podání formuluje mimo jiné návrh na „obnovu řízení“ s odkazem na ustanovení trestního řádu týkající se dovolání, považuje Nejvyšší soud za omyl dovolatele.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Š. T. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. května 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h