ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.457.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 457/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2003 dovolání podané obviněným P. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 7 To 304/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 65/2001, a rozhodl takto:
Dovolání P. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 1 T 65/2001 byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, odst. 2 tr. zákona, ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a byl odsouzen podle §187a odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný společně se svým bratrem V. V., který byl již za toto jednání odsouzen, nejméně od počátku září 2000 až do 29. 11. 2000 v P., v bytě v přízemí, od kterého měli oba klíče, jako spolumajitelé ideální 1/14 tohoto domu, přechovávali bez povolení konopí o celkové váze 13.806 kg, které zde sušili a které obsahovalo 14.770 gr. Psychotropní látky delta – 9 – THC, která je uvedena v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., což představuje množství většího rozsahu.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 304/2002 odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti rozhodnutí Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, přičemž má evidentně na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v platném znění, neboť tvrdí, že bylo odmítavě rozhodnuto o jeho řádném opravném prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí. Své dovolání odůvodňuje tak, že z „objektivních“ důvodů nebylo možno jeho odvolání ve lhůtě určené Městským soudem v Praze odůvodnit, a to pro závažnou překážku spočívající v tom, že jeho obhájce byl mimo území republiky. Vyslovuje tedy nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že z důvodu propadlé lhůty, resp. z důvodu neodstranění vad v propadlé lhůtě bylo nutno jeho odvolání odmítnout. V petitu svého dovolání tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která navrhuje, aby dovolání bylo pro nedůvodnost Nejvyšším soudem České republiky zamítnuto podle §265j tr. řádu. Nedůvodnost dovolání spatřuje v tom, že argumentům obviněného, na základě kterých tvrdí, že nebyly splněny zákonné podmínky k odmítnutí jeho řádného opravného prostředku, nelze přiznat relevanci, způsobilou zvrátit cestou dovolání napadené rozhodnutí. Poukazuje na to, že výzva soudu prvého stupně ve smyslu §251 odst. 1 tr. řádu, spojená se zákonnou pětidenní propadnou lhůtou a podmíněná řádným poučením o nutnosti postupu podle §253 odst. 3 tr. řádu v případě jejího nedodržení, plně odpovídá všem zákonným podmínkám uvedeného procesního ustanovení. Žádost obhájce obviněného o prodloužení zmíněné lhůty lze snad vyložit na základě analogie jako žádost o navrácení lhůty ve smyslu §61 tr. řádu, a to za situace, že by dovolatelovu obhájci byla doba odpadnutí překážky dodržení původně stanovené lhůty známa a podle jejího časového rozmezí také formuloval svoji žádost. V daném případě však dle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství skutečně důležité důvody k navrácení lhůty, vztahující se ke zmeškanému procesnímu úkonu, neexistovaly, nebyly tedy důvody k vyhovění podané žádosti a rozhodnutí odvolacího soudu bylo správné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl odmítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je také osobou oprávněnou podat dovolání.
Dále se Nejvyšší soud zabýval samotným obsahem dovolání a dospěl k závěru, že námitky obviněného je nutno považovat za zjevně neopodstatněné. V posuzovaném případě je naprosto evidentní, že obviněný, resp. jeho obhájce, měl dostatek času na zpracování kvalitního řádného opravného prostředku netrpícího vadami a že odvolací soud musel ve svém rozhodnutí reagovat na propadnutí zákonné lhůty k odstranění vad podání tak, jak to důvodně učinil. Žádosti o prodloužení zákonné lhůty vyhovět nemohl a důvod, že obhájce obviněného je momentálně mimo území republiky, nemohl uznat za natolik relevantní, aby kladně rozhodl o navrácení lhůty, bez ohledu na to, že takto ani předmětná žádost formulována nebyla. Nelze tedy přisvědčit názoru dovolatele, že nebyly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu pro odmítnutí odvolání.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož v posuzovaném případě je neopodstatněnost dovolání zcela zjevná, Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání P. V. v souladu s citovaným ustanovením tr. řádu. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h