ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.471.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 471/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2003 o dovolání podaném obviněným M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 4 To 181/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 43 T 5/2001, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2001, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2001 podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v obchodní společnosti na dobu pěti roků.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 4 To 181/2002, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. P. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v období od ledna 1992 do října 1994 jako podnikatel (zlatník-rytec), vlastnící firmu M. P., se sídlem B., v té době současně i předseda představenstva družstva K. se sídlem B., (dále jen družstvo), postupně odebral ze skladu družstva zlatý materiál v množství 5.414,40 g v celkové hodnotě 1.433.565,27 Kč, který užil v rámci své podnikatelské činnosti k výrobě zlatých předmětů, tyto účtoval družstvu a nechal si proplácet včetně hodnoty zlatého materiálu a takto získané prostředky užil pro svoji potřebu, zejména pro své podnikatelské aktivity, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že vzhledem ke své finanční situaci, zejména pak vzhledem ke splácení vysokého úvěru, nebude schopen tento zlatý materiál při dodržování předepsaného postupu pro hospodaření se zlatem, vyplývajícím ze směrnice č. 10 pro hospodaření s drahými kovy v družstvu ze dne 17. 12. 1979, v tříměsíčním intervalu vrátit ani uhradit, což též ve skutečnosti neučinil, a to ani v případě, kdy mu byla náhrada za část odebraného materiálu do 31. 12. 1993 (1.600g) vyfakturována fakturou č. 7190 z 31. 12. 1993 částkou 472.320,-Kč, kterou ve lhůtě splatnosti do 15. 1. 1994 neuhradil, a později v roce 1994 tento předepsaný postup obcházel fiktivním evidenčním vracením a současným odebíráním stále většího množství zlatého materiálu, čímž se vyhnul jak fakturování, tak vrácení či zaplacení odebraného materiálu, čímž ke dni 31. 12. 1994 způsobil družstvu K. se sídlem B., škodu ve výši 1.433.565,27 Kč.“ Za tento trestný čin mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti roků.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadl ve výroku o vině i trestu obviněný M. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265a odst. 2 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovil přesvědčení, že odvolací soud mylně aplikoval ustanovení §3 odst. 3 tr. zák., §4 tr. zák. a §250 odst. 1 tr. zák. Skutek z rozsudku odvolacího soudu není podle jeho názoru ani trestným činem zpronevěry, ani trestným činem podvodu a ani jiným trestným činem. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu a z popisu skutku v napadeném rozsudku nevyplývá, že by pachatel uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti. Navíc úvaha odvolacího soudu odůvodňující subjektivní stránku trestného činu směřuje k závěru o zavinění z vědomé nedbalosti, když k naplnění základní skutkové podstaty trestného činu podvodu je nezbytné zavinění ve formě úmyslu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc vrchnímu soudu k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru námitka neexistence subjektivní stránky trestného činu neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu, když závěr o existenci úmyslného zavinění se musí opírat o výsledky provedeného dokazování, a navíc ze skutkové věty napadeného rozsudku vyplývá existence nepřímého úmyslu. Námitka absence znaků objektivní stránky trestného činu není podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství důvodná, když z napadeného rozsudku vyplývá skutečnost, že obviněný svým jednáním uváděl družstvo v omyl. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 tr. ř. a násl.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění.
Pokud jde o nesprávné hmotně právní posouzení skutku v posuzované věci, předpokládané v deklarovaném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spatřoval je obviněný dle svých námitek ve vadné aplikaci ustanovení §250 odst. 1, 3 tr. zák., §3 odst. 3 a §4 trestního zákona jako norem hmotného práva. Podle názoru dovolatele z úplných skutkových zjištění ani z popisu skutku nevyplývá, že by obviněný žalovaným jednáním „uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti“, ačkoli takové zjištění je podmínkou pro naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu dle §250 odst. 1 tr. zák.
Tuto námitku lze z pohledu uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za relevantní, i když nedůvodnou, jak bude uvedeno níže.
Podle §250 odst. 1 tr. zák. se trestného činu podvodu dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Uvedení v omyl je jednání, jímž obviněný předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Právní nauka i praxe běžně za uvedení v omyl považují mimo jiné jednání, kdy výrobce či dodavatel získá určitou věc s tím, že za ni bude následně zaplaceno nebo bude vrácena, ale místo zaplacení či vrácení věci tuto použije pro svoji potřebu, přičemž je zřejmé, že od počátku neměl v úmyslu věc zaplatit nebo vrátit.
Ze skutkové věty rozsudku vrchního soudu, jak je citována shora (srov. zejm. „…odebral ze skladu družstva zlatý materiál … získané prostředky užil pro svoji potřebu, zejména pro své podnikatelské aktivity, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že vzhledem ke své finanční situaci, zejména pak vzhledem ke splácení vysokého úvěru, nebude schopen tento zlatý materiál … vrátit ani uhradit … a později v roce 1994 tento předepsaný postup obcházel fiktivním evidenčním vracením a současným odebíráním stále většího množství zlatého materiálu“), nevyplývá právě výše uvedený způsob jednání pachatele trestného činu podvodu směřující k uvedení družstva v omyl zcela jednoznačně. Avšak v takovýchto případech lze dle názoru Nejvyššího soudu doplnit popis skutku vyjádřený ve výroku napadeného rozhodnutí příslušnou částí jeho odůvodnění. Vrchní soud v Olomouci na straně 12 rozsudku poté, co zopakoval znění skutkové věty z výroku rozhodnutí, tuto v podstatě doplnil o své zjištění ohledně skutkových okolností vyjadřujících dostatečným způsobem popis jednání spočívající v uvedení družstva, zejména členů jeho vedení a kontrolních orgánů v omyl, a to tím, že „vyvolával dojem, že hodlá za standardních podmínek odebrané zlato vrátit či uhradit“. Za této situace považuje Nejvyšší soud skutková zjištění ve vztahu k naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu, jakožto jednoho ze základních znaků jeho skutkové podstaty, za dostatečná, vystihující potřebným rozsahem zákonem předpokládané podmínky pro vymezení znaků objektivní stránky daného trestného činu.
Z výše uvedených důvodů tedy nelze akceptovat námitku dovolatele spočívající v tvrzeném vadném právním posouzení žalovaného skutku z důvodu neexistence objektivní stránky trestného činu podvodu ve smyslu §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Vrchní soud v Olomouci nepochybil, pokud kvalifikoval jednání obviněného shora uvedeným způsobem a dovolání obviněného je proto v této části nutno považovat za neopodstatněné.
Další okruh dovolacích námitek obviněného směřoval proti nedostatkům subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, k jehož spáchání je nutné zavinění ve formě úmyslu. Dle tvrzení dovolatele zaměnil vrchní soud objektivní stránku daného trestného činu podvodu se subjektivní stránkou, kdy dle jeho názoru z popsaného skutku nevyplývá úmysl obviněného „uvést někoho v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti“.
Odvolací soud v příslušné části skutkové věty popsal okolnosti vyjadřující nepřímý úmysl obviněného tak, že „…byl nejméně srozuměn s tím, že vzhledem ke své finanční situaci, zejména pak vzhledem ke splácení vysokého úvěru, nebude schopen tento zlatý materiál při dodržování předepsaného postupu pro hospodaření se zlatem…v tříměsíčním intervalu vrátit ani uhradit, což též ve skutečnosti neučinil…“ Takto popsaný druh zavinění odpovídá skutkovým okolnostem určujícím tento znak skutkové podstaty trestného činu, přičemž úvahy dovolatele, užité v této části dovolání, v níž namítal vadné právní posouzení, jsou založeny na jiném hodnocení provedených důkazů, tudíž vychází ze skutkových zjištění, k nimž však odvolací soud nedospěl. V tomto smyslu je uplatněný dovolací důvod spatřován ve skutkových vadách, na jejichž podkladě mělo dojít k vadnému hmotně právnímu posouzení věci. Potud tedy byly obviněným uplatněny dovolací námitky, které neodpovídají žádnému z důvodů dovolání taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., a to s odkazem na závěry Nejvyššího soudu popsané výše.
Předpokladem pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tohoto ustanovení. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Druhou alternativu pak dle platné právní úpravy lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. V předmětné trestní věci však nejde ani o druhou z vyjmenovaných alternativ, neboť tento dovolací důvod předpokládá, aby bylo napadeno rozhodnutí o „zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.“ Takové rozhodnutí však v posuzované věci v odvolacím řízení nebylo vydáno, neboť jak je uvedeno shora, odvolací soud po zrušení rozsudku soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř., rozhodl sám podle §259 odst. 3 tr. ř. rozsudkem, tudíž nerozhodl o zamítnutí ani o odmítnutí řádného opravného prostředku podaného obviněným, jak předpokládá ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto ani v této části nebylo dovolání obviněného shledáno relevantním.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v dovolání ohledně naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová