ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.517.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 517/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2003 dovolání podané obviněným J. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 3 To 770/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 336/2002, a rozhodl takto:
Dovolání J. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 1 T 336/2002, byli obvinění S. K. a J. M. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zákona trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za to byl obviněný J. M. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců, a dále za použití §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona mu byl uložen i peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by tento trest nebyl zaplacen ve stanovené lhůtě, uložen náhradní trest odnětí svobody na 2 měsíce.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění po vzájemné dohodě o krádeži a následném prodeji dřeva z majetku svého zaměstnavatele, obž. J. M. jako lesník a.s. L. Č. R. dne 10. 8. 2001 v poledních hodinách nechal odvézt ze skládky v lesním porostu u obce P. Ž., okr. J. H., 27.31 m3 neevidované smrkové kulatiny v ceně 62.442,- Kč, spoluobžalovaného S. K., který jako řidič stejného podniku toto dřevo odvážel, vybavil krycím dodacím lístkem, obž. K. dřevní hmotu složil na soukromé pile v R., kde zatajil, že vlastníkem kulatiny je a.s. L. Č. R., avšak uvažovaná kupní cena kulatiny, o kterou by se ve smyslu předchozí dohody rozdělil s obž. M., mu nebyla vyplacena, neboť jednání obžalovaných bylo zjištěno a odcizená kulatina byla nakonec vrácena poškozenému.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný J. M. odvolání, kterým se zabýval dne 13. 1. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 770/2002 odvolání obviněného podle §256 zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný J. M. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci dovolání, kterým napadá usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu a tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání zpochybňuje skutková zjištění soudu, uvádí své vlastní hodnocení provedených důkazů včetně vlastních úvah o věrohodnosti výpovědi spoluobviněného K. či svědka G. Z tohoto svého hodnocení pak vyvozuje vlastní závěr, že jeho skutek měl mít právní důsledky toliko v rovině pracovněprávní či občanskoprávní, nikoli trestněprávní, neboť dle jeho názoru mu vina nebyla náležitě prokázána. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která poukazuje na rozpor mezi formálně použitým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a skutečným obsahem dovolání, které napadá výhradně skutková zjištění soudu, která v rámci řízení o dovolání přezkoumávat nelze. Proto navrhuje, aby dovolání J. M. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování a námitky směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h