ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.518.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 518/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2003 o dovolání podaném obviněným P. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 9 To 132/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 95/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 2 T 95/2001, byl m. j. obviněný P. M. uznán vinným trestným činem pomoci k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) a 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil v době od 15. 7. 1999 do 22. 7. 1999 v souvislosti s převozem osobního vozidla značky Škoda Octavia, do Běloruska a jeho následným prodejem. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 9 To 132/02, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to ve všech výrocích, napadl obviněný P. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že v předmětné věci nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by dokazovaly jeho vinu trestným činem pomoci k trestnému činu podvodu. K převozu auta do Běloruské republiky došlo podle pokynu uloženého zaměstnavatelem v rámci platně uzavřené pracovní smlouvy, když obviněný nebyl o páchaném trestném činu informován. Účast obviněného na trestném činu podvodu popírá též skutečnost, že obviněného na cestě do zahraničí doprovázela další osoba. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolatel v rozporu s použitým dovolacím důvodem přehodnocuje způsob postupu soudů obou stupňů při hodnocení dokazování. Podle jeho názoru bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v §265b trestního řádu a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce, tudíž bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Provedení řízení o dovolání v této věci nebránila ani smrt obviněného (§265p odst. 3 tr. ř.).
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určen k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, avšak není určen k revizi skutkových zjištění, které učinily soudy prvního a druhého stupně. Vzhledem k omezenému rozsahu dokazování v dovolacím řízení (§265r odst. 7 tr. ř.) nelze v jeho rámci přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, neboť dovolací soud není ani oprávněn bez dalšího přehodnocovat již provedené důkazy. Je proto vždy vázán skutkovým zjištěním, k nimž dospěl nalézací event. odvolací soud. Důvod dovolání, kterým by bylo nesprávné skutkové zjištění, není v §265b odst. 1 tr. ř. uveden.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu se tedy lze domáhat nápravy právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek byl správně právně posouzen, tj. zda je právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V posuzovaném případě dovolatel namítl neexistenci skutečnosti dokazující jeho vinu, když k převozu auta do Běloruské republiky došlo podle pokynu uloženého mu zaměstnavatelem na základě pracovní smlouvy, tudíž jednal bez pochybností o legálním převozu osobního automobilu. Především však napadl způsob hodnocení výpovědi spoluobviněného M. Š., na podkladě které bylo v podstatě rozhodnuto o jeho vině. Uplatněné dovolací námitky tedy směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ačkoli v předmětném dovolání byl citován zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl proto v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. května 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová