ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.532.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 532/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2003 dovolání podané obviněným M. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 3 To 181/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 53 T 1/2002, a rozhodl takto:
Dovolání M. O. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 53 T 1/2002, byl obviněný M. O. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, ve znění zákona č. 144/2001 Sb., za který byl odsouzen podle §241 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 3. 8. 2001 ve večerních hodinách v K., odtáhl za ruce nezletilou L. S. do prostoru u podjezdu pod železniční tratí, kde přes odpor poškozené, která se jej snažila odstrčit, této stáhl kalhoty a kalhotky, poté jí vyhrnul horní část oblečení, sám si stáhl kalhoty, nezletilou hodil na zem, kde si na ni lehl, chtěl zasunout svůj pohlavní úd do pochvy poškozené, což se mu však nepodařilo, poté jí lízal pohlavní orgány, a znovu se pokoušel zasunout svůj pohlavní úd do pochvy poškozené, přičemž při překonávání odporu poškozené využíval nejen své fyzické převahy, ale i skutečnosti, že poškozená je hluchoněmá.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval dne 13. 11. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 181/2002 zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a sám rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu tak, že obviněného uznal vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, a uložil mu podle §241 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 5-ti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že obviněný při stejném popisu skutku, jak je uveden již ve výroku rozsudku soudu první instance, násilím donutil jiného k obdobnému pohlavnímu styku a spáchal takový čin na osobě mladší než 15 let.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Olomouci, dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání konstatuje, že jeho řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu byl zamítnut z tzv. formálních důvodů, když odvolací soud nalezl v činnosti soudu prvního stupně pochybení pouze v právní větě výroku napadeného rozhodnutí, neboť byl shledán nesoulad mezi větou skutkovou a větou právní a proto bylo rozhodnuto podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu o zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu bylo toto pochybení napraveno, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Dle tvrzení dovolatele tedy odvolací soud de facto jeho odvolání zamítl, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Dle názoru obviněného tedy došlo v rozporu se zákonem k vyřízení opravného prostředku, aniž by došlo k jeho věcnému přezkoumání. V řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí je podle názoru dovolatele dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění svého dovolání obviněný dále uvádí, že popis skutku, obsažený ve sdělení obvinění a v obžalobě neodpovídá napadenému rozsudku, protože ten obsahuje skutkové okolnosti, pro které nebylo sděleno obvinění a podána obžaloba. Z toho pohledu tedy napadá správnost rozsudku ve výroku o vině a v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265l tr. řádu tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především upozorňuje na rozpor mezi obsahem dovolání a uplatněným zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Poukazuje i na to, že námitka nesprávného právního posouzení dovolatelova skutku v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí se neopírá o žádné kvalifikované výtky hmotně právního charakteru, nýbrž spočívá pouze na zpochybnění skutkových zjištění a o srovnávací úvahy k popisu skutku jednak ve fázi přípravného řízení a naproti tomu v podobě dovolateli přisouzené. Dále konstatuje, že ani námitku obviněného, že přisouzeným skutkem nenaplnil znak soulože a že pro jiný obdobný pohlavní styk nebyl trestně stíhán, nelze pod použitý dovolací důvod podřadit. Dospívá tedy k závěru, že námitky uplatněné jako odůvodnění použitého dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze je podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu; proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky posuzované dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Jak však z podaného dovolání vyplývá, dovolatel v posuzovaném případě napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl v plném rozsahu zrušen rozsudek soudu první instance, nikoliv tedy rozhodnutí odvolacího soudu, kterým by byl zamítnut nebo odmítnut jeho řádný opravný prostředek. To, že on sám pociťuje rozhodnutí odvolacího soudu jako de facto zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, je z hlediska použitého dovolacího důvodu irelevantní. Citované ustanovení zákona výslovně váže tento dovolací důvod na rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, a to pro vady, které takové (a tedy žádné jiné) rozhodnutí vykazuje. Nemůže být tedy s odkazem na uvedený dovolací důvod napadáno rozhodnutí, kterým takto nebylo postupováno jen proto, že obviněný chápe předmětné rozhodnutí odvolacího soudu jako zamítnutí. Protože v posuzovaném případě se nejednalo o zamítnutí ani odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného a není tedy splněna základní podmínka k přezkoumání dovolání z důvodu uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, je nutno za bezpředmětné považovat i ty námitky dovolání uplatněné v rámci takto uplatněného dovolacího důvodu, které se k rozhodnutí odvolacího soudu vztahují, stejně jako tvrzení dovolatele (opět uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a nikoliv jako dovolací důvod samotný), že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ostatně i odůvodnění této námitky by – pokud by byl samostatně uplatněn tento zákonný dovolací důvod – tomuto zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídalo, neboť dovoláním jsou v této části napadána skutková zjištění soudu, nikoli hmotně právní posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě uplatňované námitky dovolatele dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. O. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h