ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.548.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 548/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2003 dovolání podané obviněným Ing. Z. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 3 To 157/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 20/98, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. Z. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 39 T 20/98, byl obviněný Ing. Z. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Ing. J. H. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 19. 4. 1994 uzavřel jako jednatel firmy O.-B. s.r.o., s AB B. a.s. M. B., filiálka P., úvěrovou smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 1.500.000,- Kč z důvodu přechodného nedostatku finančních prostředků firmy O.-B. s.r.o., přestože byl svými společníky pověřen zajistit úvěr ve výši 10 mil. korun za účelem nákupu privatizovaného objektu B. c., závod K. P., což neučinil a poskytnutý úvěr 1,5 mil. korun bez vědomí společníků v celé výši vyčerpal hotovostním způsobem z účtu, který zřídil u AB banky uvedenou hotovost do firmy O.-B. s.r.o. nevnesl a v celé výši použil pro svoji potřebu.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali jak obviněný, tak i Krajský státní zástupce v Brně odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 23. 10. 2002 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 157/2002 podle §258 odst. 1 písm. d), f) odst. 2 tr. řádu z podnětu obou podaných odvolání napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a dále ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že Ing. Z. M. při nezměněném výroku o vině uložil podle §248 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Dále podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 roků. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost O.-B., s.r.o., B., odkázána se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně dovolání, a to „v plném rozsahu“, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zdůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že mu v řízení nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin, resp. že by jednal v úmyslu se obohatit a že by jeho jednání směřovalo proti zájmům firmy. Nebylo tedy prokázáno, že by svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry. Dále obviněný zpochybňuje provedené důkazy, poukazuje na rozporuplnost výpovědí svědků a tvrdí, že veškeré důkazy byly soudem nesprávně právně vyhodnoceny. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který upozorňuje na skutečnost, že argumenty uplatněné v mimořádném opravném prostředku již byly uplatněny v předchozím řízení v rámci obhajoby, přičemž se soudy obou stupňů s těmito argumenty řádně vypořádaly. Konstatuje, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Povaha námitek obviněného vyjádřená v dovolání dle jeho názoru neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jde o námitky směřující nepřípustným způsobem proti samotnému zjištění skutkového stavu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky posuzované dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování, přičemž námitky směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného Ing. Z. M. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h