ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.560.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 560/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2003 o dovolání podaném obviněnou H. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 11 To 555/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 163/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 6 T 163/2002, byla obviněná H. Š. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 12. 12. 2001 v 16.00 hodin v obci B., řádně nezabezpečila vedené zvíře – jízdního koně v době, kdy se po vedlejší pozemní komunikaci blížila k silnici první třídy v úmyslu tuto kolmo přejít, který se jí vytrhl z vedených otěží, vběhl na hlavní silnici do jízdní dráhy přijíždějícímu vozidlu zn. Renault řidiče J. B., s nímž se střetl, v důsledku čehož vozidlo havarovalo a řidič J. B. utrpěl zranění – podvrtnutí krční páteře, pohmožděniny v obličeji a zranění zubů bez pracovní neschopnosti a spolujezdec M. V., utrpěl zranění, a to zlomeninu prvého a druhého krčního obratle a otřes mozku s předpokládanou dobou léčení v trvání 9-ti až 12-ti měsíců, kdy v současnosti pracovní neschopnost trvá.“ Za tento trestný čin jí byl podle §224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému M. V. škodu ve výši 45.150,- Kč za bolestné a náhradu nákladů potřebných k uplatnění náhrady škody, a poškozenému J. B., škodu ve výši 82.388,20 Kč za náhradu ušlého zisku a náklady na protetickou stomatologickou péči. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. V. a J. B. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 11 To 555/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 27. 1. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu, jímž byl zamítnut její řádný opravný prostředek, podala obviněná H. Š. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poukázala na výsledky dokazování v předmětné trestní věci a na tomto základě vyslovila přesvědčení, že poškozený J. B. mohl nehodě zabránit (popř. mohlo dojít k méně závažnému následku), pokud by se věnoval řízení vozidla a dodržel maximální rychlost povolenou v obci. Podle dovolatelky neměly soudy k dispozici žádný důkaz, že právě ona vedla koně před nehodou, nehledě na to, že nebyla řádně objasněna ani otázka přítomnosti druhého koně na místě nehody. Dovolatelka dále namítla, že nebylo ničím podloženo ani zjištění, že kůň přicházel z vedlejší silnice. S ohledem na konstatované důvody pak dovolatelka dospěla k závěru, že okresní a následně i krajský soud při svém rozhodování nevzal v úvahu zásadu in dubio pro reo, když po vyčerpání všech dostupných důkazů zůstaly i nadále pochybnosti jak o průběhu nehody, tak o tom, zda to byla ona, kdo trestný čin spáchal. Napadené rozhodnutí tak spočívá na nesprávném posouzení skutku i jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatelka proto v petitu svého dovolání navrhla, aby dovolací soud věc znovu přezkoumal a poté ji z výše uvedených důvodů zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně k dnešnímu dni nevyužila svého práva se k dovolání obviněné písemně vyjádřit (§265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněná H. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti vyplývající z ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněnou dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti významné z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i z jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatelka spatřuje vadné hmotně právní posouzení věci v tom, že výrok o vině podle jejího názoru nemá oporu v provedených důkazech, které byly podle jejího názoru soudy obou stupňů nesprávně a k její tíži vyhodnoceny, přičemž v pochybnostech byla v její neprospěch porušena též zásada in dubio pro reo.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelkou spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci, jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatelka se tak ve skutečnosti domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler