ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.626.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 626/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2003 dovolání podané obviněným M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 8 To 237/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 132/2001, a rozhodl podle §265k odst. 1, 2 a §265l tr. řádu takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2002, sp. zn. 8 To 237/2002
s e zrušuje . Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 4 T 132/2001, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zákona a byl odsouzen podle §223 tr. zákona za použití §§45, 45a tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit matce nezletilé poškozené S. S. – Š. S., škodu ve výši 2.800,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věch občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 23. 9. 2001 kolem 16.00 hod, v P. řídil osobní automobil po ulici S. ve směru od ulice S. ke křižovatce s ulicí L., kde nepřizpůsobil své chování okolnostem silničního provozu a na vyznačeném přechodu pro chodce zachytil zprava přecházející nezletilou chodkyni S. S., která utrpěla pohmoždění levé nohy, podvrtnutí levého kotníku a zlomeninu v oblasti zadní hrany kosti hlezenní s předpokládanou dobou léčení 3 – 5 týdnů.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali jak obviněný M. K., tak Š. S. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 18. 7. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 237/2002 podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu sám rozhodl tak, že obviněnému M. K. podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost zaplatit poškozené Š. S. škodu ve výši 21.012,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu pak byla poškozená Š. S. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolání, ve kterém napadá výrok o náhradě škody učiněný odvolacím soudem, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vytýká soudu, že se Š. S. jednal jako s poškozenou, ačkoli poškozenou byla ve skutečnosti její nezletilá dcera S. Poukazuje na to, že dítě je nositelem nejen práv, ale i povinností přiměřených věku. Vyslovuje názor, že Š. S. sice mohla činit právní úkony, avšak nemohla je činit za sebe, nýbrž pouze za svoji nezletilou dceru, a to jejím jménem. Náhrada škody tak mohla být přiznána jen nezletilé S. S., nikoli její matce. Dále odvolacímu soudu vytýká, že pochybil ve výpočtu ušlého výdělku, když vycházel ze smluv, na jejichž základě měla Š. S. pracovat až po vzniku dopravní nehody. Je přesvědčen, že v posuzovaném případě měl soud vycházet z rozdílu mezi průměrným výdělkem Š. S. před poškozením zdraví její dcery a výdělkem, kterého dosáhla v době pracovní neschopnosti.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a aby vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně ve věci podle §265m tr. řádu rozhodl sám.
K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že tvrzený dovolací důvod je použit správně a v části uplatněných námitek i důvodně. Vyslovuje názor, že Š. S. (vycházeje z povahy její osobě přiznaného nároku) v předmětném řízení vystupovala v procesním postavení poškozené, avšak jeho podmínky ve smyslu §43 odst. 1 tr. řádu nesplňovala. Dále uvádí, že finanční částka, která jí na výdělku měla ujít, nevznikla v příčinné souvislosti s přisouzeným trestným činem, ale pouze v druhotném, resp. sekundárním příčinném vztahu, daném nutností postarat se o nezletilou poškozenou v době jejího domácího léčení. Š. S. neměla být v rozsahu jí přiznaného nároku považována za účastníka předmětného trestního řízení, ale měla vystupovat pouze jako zákonný zástupce nezletilé poškozené podle §45 odst. 1 tr. řádu. Přitom taková opodstatněnost jejího postavení v uvedeném trestním řízení trvala pouze po dobu, než v důsledku plnění z pojistné smlouvy došlo k uspokojení nároku nezletilé poškozené na bolestném, poškozených kalhotách a dopravě do nemocnice a zpět a tedy zanikl důvod jeho uplatnění v adhezním řízení. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyslovuje názor, že takto dovozené pochybení v ustanovení procesního charakteru nemůže sice a priori pokrývat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) al. druhá tr. řádu, nicméně pro jeho těsnou návaznost na normy práva hmotného je v této souvislosti nelze nezmínit. Dále označuje za nepřípadný odkaz dovolatele na pravidla náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného, který učinil odkazem na ustanovení §446 Občanského zákoníku, které postihuje jiné, než výše uvedené okolnosti ve spojení se škodou na zdraví. Za relevantní však považuje dovolatelovu výtku, kterou zpochybnil výpočet Š. S. přisouzeného nároku v adhezním řízení, neboť takový nárok neměl povahu ušlého zisku ve smyslu §442 odst. 1 Občanského zákoníku. Především se takový „nárok“ neopíral o takový právní podklad, ze kterého by byla dovoditelná právní vymahatelnost její mzdy, odměny či jiného příjmu ze závislé činnosti fyzických osob, potvrzení společnosti E. s., s.r.o. je v poloze pouhého předpokladu, přisouzený „ušlý zisk“ v částce 21.012,- Kč z předjednaného hrubého příjmu 25.000,- Kč není přezkoumatelný a důkazně podložený.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy vyslovuje názor, že dovoláním napadený výrok, vydaný v předmětném adhezním řízení, byl výsledkem jiného nesprávného hmotně právního posouzení, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výrok o náhradě škody z rozsudku Městského soudu v Praze, dále aby zrušil v tomtéž rozsahu i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, přičemž vyhovění dovolatelovu návrhu na postup podle §265m odst. 2 tr. řádu ve spojení s §265 tr. řádu, aby Š. S. byla se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občansko právních brání absence jejího postavení poškozené.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (265i odst. 3 tr. řádu). Z obsahu námitek vznesených obviněným v rámci podaného dovolání i z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněným uplatněná argumentace se částečně kryje s užitým důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí vedle vadné aplikace procesních norem spočívá rovněž na jiném nesprávném hmotně právním posouzení (vadné aplikaci norem občanského práva).
Ze skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že v důsledku dopravní nehody zaviněné obviněným M. K. došlo ke zranění nezletilé S. S. v tam popsaném rozsahu. Odvolací soud, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, tato skutková zjištění plně akceptoval. Je tedy nepochybné, že ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 tr. řádu nositelkou práv poškozené v rámci adhezního řízení je nezletilá S. S., jíž bylo trestným činem ublíženo na zdraví a způsobena majetková škoda. Matka poškozené, Š. S., pokud v rámci trestního řízení vedeného proti obviněnému M. K. vystupovala, mohla tak činit pouze jako zákonný zástupce poškozené nezletilé dcery ve smyslu ustanovení §45 odst. 1 tr. řádu, přičemž jak je správně namítáno, taková opodstatněnost jejího postavení v trestním řízení trvala pouze po dobu, než došlo k uspokojení nároku nezletilé poškozené na bolestném, poškozených kalhotách a dopravě do nemocnice a zpět příslušnou pojišťovnou.
Pokud odvolací soud napadeným rozsudkem přiznal postavení poškozené matce poškozené nezletilé S. S. – Š. S. a rozhodoval o jí uplatněném nároku na náhradu škody, Nejvyšší soud shledal dovolatelovy námitky opodstatněnými. Ušlý zisk (mzda, kterou by matka poškozené obdržela, pokud by nepečovala o svoji nezletilou dceru po dobu jejího domácího léčení), nevznikl v zákonem požadované bezprostřední příčinné souvislosti s trestným jednáním obviněného, ale až následně. Požadovaná finanční částka, která Š. S. měla ujít na výdělku a byla jí odvolacím soudem přiznána, tak není pokryta dovolatelovým zaviněním.
Jako plně opodstatněnou shledal Nejvyšší soud i námitku dovolatele, kterou zpochybnil vlastní výpočet uplatněného nároku na náhradu škody, který byl posléze Š. S. odvolacím soudem přiznán. V této souvislosti je nutno uvést, že požadovaný nárok v podobě ušlého zisku se neopírá o takový právní podklad, na podkladě kterého by vyplývala právní vymahatelnost její mzdy, odměny či jiného příjmu ze závislé činnosti fyzických osob. Z předložených listinných důkazů je patrné, že její budoucí možný výdělek zůstal v poloze pouhého předpokladu, tedy pouze v případě, že by došlo k naplnění předběžného pracovně právního ujednání ze dne 15. 1. 2001. Samotný výrok odvolacího soudu, kterým byl obviněný M. K. zavázán povinností uhradit Š. S. škodu v částce 21.012,- Kč je tak důkazně nepodložený a nepřezkoumatelný.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2002 sp. zn. 8 To 237/2002 zrušil. Současně zrušil i další rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265m odst. 2 tr. řádu zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody, užije přiměřeně §265 tr. řádu. V tomto postupu však dovolacímu soudu brání absence postavení Š. S. jako poškozené.
Předmětná trestní věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze, jako soud odvolací se bude muset odvoláním obviněného v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu zabývat. V dalším řízení o této věci bude vázán právním názorem, vysloveným v tomto rozhodnutí.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, neboť s ohledem na povahu zjištěné vady je zřejmé, že ji nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. září 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h