ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.743.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 743/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 7 To 410/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 T 425/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 2 T 425/2001, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného od 1. 1. 2002, který podle rozsudku spáchal tím, že „v přesně nezjištěné době v prvním pololetí roku 2001
- na pozemku k.ú. R., okr. J., odcizil vytěžením ke škodě majitelů M. V., R. H., Ing. J. H. a J. B. nejméně 4 stromy – 5,84 m3 smrku v hodnotě 8.070,- Kč
- na pozemku v k.ú. V. S., okr. J., odcizil vytěžením ke škodě majitelky Ing. J. C., nejméně 11 stromů – 10,05 m3 smrku v hodnotě 14.010,- Kč a způsobil další škodu předčasným smýcením ve výši 1.120,- Kč.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1,5 roku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- M. V., která zastupovala i své sourozence R. H., Ing. J. H. a J. B., částku 8.070,- Kč,
- Ing. J. C. částku 15.130,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 7 To 410/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 11. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný J. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především uvedl, že soudy obou stupňů sice správně zjistily skutkový stav, ale rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.V návaznosti na to zdůraznil, že stromy na pozemku Ing. J. C. smýtil omylem, přičemž vyložil podstatu tohoto omylu. Podle jeho názoru se zcela potvrdila jeho obhajoba v tom, že jednal v omylu a nemohl se proto dopustit trestného činu krádeže, který předpokládá úmysl obohatit se ke škodě cizího majetku. Poněkud jiná je podle dovolatele situace u prvé části skutku. Nesmýtil totiž předmětné čtyři stromy a ty se ocitly v jeho moci tak, že svědku J. J. sdělil, aby mu vytáhl poražené stromy a ukázal mu místa, z nichž je má vytáhnout, přičemž jmenovaný (jak sám potvrdil) o své vůli vytáhl i zmíněné čtyři stromy. Dovolatel je posléze, když byly na hromadě, již nemohl nijak odlišit. Navíc ani netušil, že na jiném místě byly nějaké poražené stromy. I zde tak podle jeho názoru zcela schází úmysl obohatit se a také jednání. Nesprávné právní posouzení skutku tedy tkví podle dovolatele v tom, že jeho jednání bylo hodnoceno jako úmyslné a měl jím naplnit skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., zatímco měl být obžaloby zproštěn.
V petitu dovolání vzhledem k namítaným skutečnostem dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Poznamenala, že ve výroku o vině je posuzovaný skutek popsán způsobem, který dostatečně jasně nevyjadřuje skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit naplnění zákonných znaků jednání spočívajícího ve zmocnění se cizí věci a jejím přisvojení si. K tomu ovšem dodala, že jde jen o určitou nepřesnost, neúplnost, neobratnost a nevýstižnost a nikoliv o situaci spočívající v tom, že by soudy ve skutkových zjištěních neměly dostatečný podklad pro právní závěr o subsumpci jednání obviněného pod skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. V návaznosti na to dovodila, že o jednání obviněného a jeho úmyslu vzhledem k právní kvalifikaci trestným činem krádeže podle uvedeného zákonného ustanovení nevznikly pochybnosti, a navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. (dovolatel sice výslovně nespecifikoval výrok, který svým dovoláním napadá, avšak z faktu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které obsahuje jediný výrok, je zřejmé, proti jakému výroku brojí).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Námitky dovolatele, byť označené jako právní, jsou ovšem svojí podstatou skutkové povahy. Přestože dovolatel tvrdí, že soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav, ve skutečnosti v prvé řadě argumentuje skutkovými okolnostmi, tedy že se uvedený skutek (tj. skutek popsaný ve výroku rozhodnutí nalézacího soudu) stal za jiných skutkových okolností, než jaké zjistil a ze kterých vycházel soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil soud odvolací. Teprve na tomto základě dovozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. (zejména pokud jde o nedostatek úmyslného zavinění, dílem též samotného jednání).
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.). S tím (jako důsledkem) pak dovolatel spojuje následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. srpna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý