ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.805.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 805/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2003 o dovolání podaném obviněným V. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 5 To 302/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 199/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 3 T 199/2002, byl obviněný V. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že podle bodu 1) výroku rozsudku „dne 13. 5. 2002 kolem 10. 30 hod. v Č. T., okres K., v prodejně PC C. B. W., veden snahou neoprávněně se obohatit, po předložení originálu výpisu z obchodního rejstříku obchodní firmy A. p., spol. s. r. o., se sídlem O. – M. H., kdy se představil jako zástupce této firmy, přičemž k této firmě již žádný vztah nemá, a příkazu k úhradě na částku 23.283,40 Kč ze dne 13. 5. 2002 z neexistujícího účtu vedeného u ČSOB, a.s., vylákal počítačovou sestavu v celkové hodnotě 23.283,40 Kč a uvedeným jednáním tak způsobil poškozenému B. W. škodu ve výši 23.283,40 Kč.“ a podle bodu 2), že „ dne 14. 5. 2002 kolem 15. 30 hod. v Č. T., okres K., v prodejně PC C. B. W., veden snahou neoprávněně se obohatit, se snažil vylákat stejným způsobem jako dne 13. 5. 2002 inkoustovou tiskárnu HP Desk Jet 920 v hodnotě 3.990,- Kč, kdy uvedl, že tuto uhradí příkazem k úhradě z neexistujícího účtu vedeného u ČSOB, a. s., toto se mu však nepodařilo, neboť byl na místě zadržen příslušníky Policie ČR, a uvedeným jednáním tak způsobil poškozenému B. W. škodu ve výši 3.990,- Kč.“ Podle §250 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. soud dále rozhodl, že se poškozený B. W. odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 5 To 302/2003, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 4. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný V. T. prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, kterým napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a s tím související výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především uvedl, že soudy obou stupňů nepostupovaly při zjišťování výše škody podle ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., neřídily se ani usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 954/2002, na základě kterého byla v předmětné věci zrušena dřívější rozhodnutí okresního i krajského soudu a věc přikázána Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že i v následném řízení byla výše způsobené škody stanovena pouze na základě výpovědi poškozeného, aniž by k objasnění této otázky byly provedeny další dostupné důkazy, zejména pak posudkem znalce z příslušného oboru, jak bylo obhájcem navrhováno. Nedostatečné objasnění věci potom vedlo k nesprávnému závěru obou soudů, že činem měla být způsobena škoda nikoli malá (§89 odst. 11 tr. zák.). Dovolatel podrobně popsal situaci při výběru inkriminované tiskárny, zejména vyslovil nesouhlas s tím, že si vybral konkrétní tiskárnu (tj. v konkrétní ceně), jak nepravdivě uváděl poškozený. Dovolatel dále rozvedl skutečnosti, které podle něj významně zpochybňují pravdivost výpovědi poškozeného a tím i věrohodnost jeho osoby jako svědka (např. rozpory v jeho výpovědi ve věci fakturace tiskárny). Uvedené pochybnosti měly proto soudy odstranit postupem podle §207 odst. 2 tr. ř., jenž byl nepochybně na místě, neboť přesné určení (zjištění) výše škody je v případě trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. rozhodující pro použití shora uvedené kvalifikované skutkové podstaty. Jestliže soudy obou stupňů řádně neobjasnily podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem, pak podle dovolatele porušily zákon v ustanovení §89 odst. 1 písm. e) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu shora uvedeného dovolacího důvodu je třeba spatřovat v tom, že v důsledku shora uvedeného vadného postupu soudu prvního stupně a především soudu odvolacího (který důvodně podanému odvolání nevyhověl), nebyl skutek správně posouzen toliko jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Uvedená okolnost měla následně negativní dopad i na výrok o trestu, který byl dovolateli uložen ve vyšší trestní sazbě.
Dovolatel dále namítl, že v předmětném řízení byla porušena zásada presumpce nevinny, neboť soud prvního stupně v rozsudku konstatoval, že proti jeho osobě jsou vedena další tři trestní stíhání pro stejnou trestnou činnost, ačkoliv nedošlo k jeho pravomocnému odsouzení. Poukázal rovněž na to, že v protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu není uvedeno jméno obhájce, který byl veřejnému zasedání přítomen.
Vzhledem ke shora uvedeným důvodům obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě včetně vadného řízení mu předcházejícího zrušil ve všech jeho výrocích a aby podle §265l odst. l tr. ř. uložil příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného V. T. se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání sice bylo podáno formálně z důvodu pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti je v něm namítán především nedostatečný rozsah dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, tedy soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění, jak státní zástupce zdůraznil, nelze ovšem podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podle názoru státního zástupce jedinou námitkou korespondující s dovolatelem použitým dovolacím důvodem, je námitka, že skutek měl být správně kvalifikován toliko jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný podle §8 odst. 1 tr. zák. V tomto směru je však dovolaní zjevně neopodstatněné vzhledem k vázanosti dovolacího soudu skutkovými závěry učiněnými nalézacím soudem, podle kterých výše zjištěné škody činila částku 27.273,40,- Kč. To znamená, že šlo o škodu nikoli malou podle §89 odst. 11 tr. zák. a aplikovaná právní kvalifikace byla v daném případě přiléhavá, když podmínky ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. byly zjevně splněny. Státní zástupce poukázal rovněž na to, že v novém řízení (po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu) nalézací soud řádně zjistil výši škody, kterou se obviněný jednáním pod bodem 2) pokusil způsobit a o takto zjištěnou výši škody opřel použitou právní kvalifikaci. V daném směru jsou proto výtky dovolatele nedůvodné. Závěrem státní zástupce připomněl, že podmínky, za nichž nyní přísluší dovolacímu soudu rozhodovat, jsou zcela odlišné od podmínek, za kterých v předmětné věci rozhodoval v prvém případě. S ohledem na konstatované důvody státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil státní zástupce ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný V. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě je však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §89 odst. 1 písm. e) tr. ř. S tím pak dovolatel spojuje namítané pochybení soudů obou stupňů, které podle něj nevzaly v úvahu některé významné skutkové okolnosti (jež měly vyplývat z provedeného dokazování) týkající se výše způsobené škody a svědčící ve prospěch dovolatele, což mělo vést k následnému vadnému hmotně právnímu posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.), ačkoliv ve skutečnosti se mělo jednat pouze o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku se de facto domáhal revize skutkového stavu věci, z něhož soudy při svých právních závěrech vycházely. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani dovolatelem vytýkané procesní vady vztahující se k porušení zásady presumpce nevinny (§2 odst. 2 tr. ř.) ani námitku, že v protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu není uvedeno jméno přítomné obhájkyně.
Dále je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02).
Ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 954/2002, jímž bylo rozhodnuto o předcházejícím dovolání obviněného, vyplývá, že z hlediska zákonného znaku škody nikoli malé podle §89 odst. 11 tr. zák. (podmiňujícího použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.) odvolací soud pochybil, považoval-li výrok rozsudku soudu prvního stupně za správný, aniž by ve skutku (bod 2/ výroku) byla stanovena přesná (minimální) hodnota inkriminované tiskárny jako skutečnosti relevantní podle hmotného práva. V novém řízení v předmětné věci pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že šlo o tiskárnu v hodnotě 3.990,- Kč a v odůvodnění svého rozsudku (str. 3) vyložil, o jaké skutečnosti toto své zjištění opřel. Odvolací soud se následně s jeho závěry ztotožnil. Nynější námitky dovolatele jsou založeny na argumentaci, jež správnost učiněných skutkových zjištění zpochybňuje. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tudíž uplatněn ve skutkové a nikoli v hmotně právní rovině.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného V. T. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. září 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler