ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.872.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 872/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2003 o dovolání podaném obviněným F. K., t. č. ve výkon trestu ve Věznici K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 8 To 163/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 10/2002, takto:
Podle §265i odst.1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 43 T 10/2002, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. a §219 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle §39 odst. 2 písm. d) tr zák. /správně §39a odst. 2 písm. d) tr. zák./ zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. trest zabrání věci.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 8 To 163/02, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného F. K. uznal vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. a §219 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že „dne 3. února 2002 kolem 01.10 hodin v P., M. ul., v nonstop baru B. slovně napadl barmana M. H. a po vykázání z baru se vrátil zpět a pokračoval v napadání barmana šermováním skládacím nožem tzv. motýlkem a vržením popelníku a dvou skleněných půllitrů a poté, když se ho snažil uklidnit jeden z hostů J. S. bodl tohoto uvedeným nožem do levé strany břicha pod žebro a způsobil mu tím těžké zranění, a to bodnou ránu přední i zadní stěny žaludku s poraněním horní mesenterické žíly s masivním krvácením do dutiny břišní s následnou operací a hospitalizací.“ Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §219 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. trest zabrání věci.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný F. K. „co do právní kvalifikace, podle níž byl spáchán pokus trestného činu vraždy a do navazující části výrokové věty, podle níž se obviněný odsuzuje k výkonu úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 11 roků“ dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v dané věci byla nesprávně posouzena subjektivní stránka trestného činu, když v jednání obviněného nelze spatřovat, že by vědomě usiloval o lidský život, což potvrzují výpovědi svědků. Podle jeho názoru je třeba přihlédnout k jeho zdravotnímu stavu, neboť podle závěru znalce byla v době incidentu jeho ovládací schopnost podstatnou měrou snížena. Dovolatel dále uvedl, že odvolací soud se v dané věci nevypořádal s odůvodněním odvolání z hlediska možné aplikace §32 tr. zák. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadenou část rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru podání ze dne 4. 6. 2003, kterým mělo dojít k odstranění vad dovolání, bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání podle §265e odst. 1 tr. ř., navíc ani toto podání neobsahuje jednoznačnou specifikaci rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Z hlediska obsahových náležitostí dovolání Nejvyšší soud shledal, že posuzované dovolání dostačuje hlediskům stanoveným v §265f tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení.
Jak bylo uvedeno výše, v posuzovaném případě dovolatel uvedl, že došlo k nesprávnému posouzení subjektivní stránky trestného činu, když v jednání obviněného nelze spatřovat, že by vědomě usiloval o lidský život. Takto formulované námitky svým obsahem korespondují deklarovanému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud je však shledal nedůvodnými, jak je vysvětleno níže. Relevantní dovolacím důvodům však nejsou obviněným vytýkané vady napadeného rozhodnutí, spočívající v jiném hodnocení důkazů, především výpovědí svědků, neboť v tomto případě se jedná o námitky proti skutkovým závěrům učiněným soudy obou stupňů, které však nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu. Tvrzení obviněného, že se odvolací soud v dané věci nevypořádal s odůvodněním odvolání z hlediska možné aplikace §32 tr. zák., nebylo taktéž dovolacím soudem přezkoumáno, neboť ani v odvolání, na něž v podaném dovolání v této části obviněný odkázal, v tomto smyslu žádné konkrétní námitky odpovídající porušení ustanovení hmotného práva neuvedl.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného úmyslně usmrtí. V posuzovaném případě se citovaného trestného činu obviněný dopustil ve stadiu pokusu, který předpokládá dovolatelem zpochybněné úmyslné směřování obviněného ke způsobení smrtelného následku u poškozeného. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Požaduje-li trestní zákon k naplnění skutkové podstaty úmyslné zavinění, postačí úmysl nepřímý, nestanoví-li zákon jinak.
Jak vyplývá ze skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu, obviněný se pokusu trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že poškozeného bodl skládacím nožem tzv. motýlkem „do levé strany břicha pod žebro a způsobil mu tím těžké zranění, a to bodnou ránu přední i zadní stěny žaludku s poraněním horní mesenterické žíly s masivním krvácením do dutiny břišní s následnou operací a hospitalizací.“ Z odůvodnění citovaného rozsudku (str. 6) dále vyplývá, že obviněný poškozeného bodl uvedeným nožem „velkou silou do levé strany břicha pod žebra a způsobil mu tak závažné poranění, které poškozeného ohrožovalo na životě …,když bez včasného specializovaného lékařského ošetření by poškozený zemřel. Bylo tedy jen dílem náhody, že poškozený předmětnému poranění nepodlehl…“ Je zřejmé, že obviněný ke svému útoku použil bodnou zbraň – vyhazovací nůž tvořící dvě kovové střenky o délce 11 cm s čepelí délky 9 cm, značnou intenzitou vedl útok proti části těla poškozeného, kde jsou uloženy životně důležité orgány, musel tudíž přinejmenším vědět, že svým jednáním může způsobit poškozenému smrtelné zranění a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn, jednal tedy v nepřímém úmyslu usmrtit poškozeného. Soudy obou stupňů tak správně vyhodnotily všechny rozhodné skutečnosti tak, že úmyslné jednání obviněného bezprostředně směřovalo ke způsobení smrti poškozeného, u něhož pak ke smrtelnému následku nedošlo jen díky okolnostem nezávislým na vůli obviněného. Na tomto faktu z pohledu viny obviněného nemohla nic změnit ani skutečnost, že obviněný jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, která byla odvolacím soudem zhodnocena jako okolnost podstatným způsobem snižující stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání do té míry, že obviněnému nebylo možno přičítat k tíži jeho předchozí odsouzení ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. a posuzovat ho jako zvlášť nebezpečného recidivistu.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě bylo jednání obviněného F. K. kvalifikováno jako pokus trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. v souladu s požadavky platné právní úpravy. Nejvyšší soud tedy námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože stanovisko dovolatele ohledně právní kvalifikace jeho jednání je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je uvedeno shora, Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné a rozhodl tak, že je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. září 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová