ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.922.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 922/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 dovolání obviněného M. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 3 To 174/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 5/2002, a rozhodl takto:
Dovolání M. J. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 46 T 5/2002, byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona ve znění před účinností novely provedené zákonem č. 235/1997 Sb., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §148 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Podle §59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil svou trestnou činností.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění uvedené pod bodem 3) výroku soudu prvního stupně, že obžalovaní J. V. a M. J. po předchozí vzájemné dohodě nejprve obžalovaný M. J. dne 26. 3. 1996 pro firmu Ch., s. r. o. se sídlem v Ú. n. L. vystavil fakturu č. G 0627853 na částku 4.270.000,- Kč za firmu obžalovaného J. V. B., s. r. o. za zprostředkovatelskou činnost, ačkoliv obchod byl fingovaný a obžalovaný M. J. uplatnil na základě této faktury u Finančního úřadu v Ú. n. L. v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 1996 nárok na nadměrný odpočet ve výši 770.000,- Kč, vyplacením této částky vznikla českému státu nyní zastoupenému Finančním úřadem pro P. škoda ve výši 770.000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění J. K., M. J. a J. H. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 1. 4. 2003 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 174/02 zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného J. K. a odvolání obviněných M. J. a J. H. podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný M. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání směřující proti oběma rozhodnutím soudů, a to proti výroku o vině i trestu. Odkazuje se při tom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že rozsudek soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení, když v průběhu obou řízení nebylo prokázáno, že jednáním dovolatele došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným, stejně jako znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, pro který mu bylo sděleno obvinění a pro který byl obžalován. Tvrdí, že mu v průběhu trestního řízení nebyl prokázán úmysl zkrátit daň, že sám neodpovídá za to, zda jeho obchodní partner odvede či neodvede příslušnou daň, že on sám se při svých obchodních aktivitách striktně držel příslušných obchodně právních ustanovení. Uvádí, že žádné údaje ve smyslu §148 tr. zákona nezkreslil, a to ani z nedbalosti, natož úmyslně, že obchod byl řádně uzavřen, příslušná faktura byla zanesena do účetnictví a bylo podáno řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty. Dále zdůrazňuje, že následnou kontrolou příslušného finančního úřadu nebyly shledány žádné závady a daňové přiznání bylo uznáno jako správné. Za diskutabilní a neprokázané označuje tvrzení odvolacího soudu, že se jednání dopustil v úmyslu přímém, neboť z tohoto jednání musel on i obžalovaný V. profitovat, když vyplatil spoluobžalovanému V. zprostředkovatelskou provizi, jejíž výše velmi výrazně převyšovala následně vyplacený nadměrný odpočet DPH.
S ohledem na to, že považuje za neprokázanou svoji trestnou činnost, označuje jako problematický i výrok o uložené povinnosti k náhradě škody, a to i s ohledem na to, že se ani poškozený se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení nepřipojil. Vyslovuje v tomto směru názor, že soud v podstatě „uměle“ určil poškozeného, když tento nikdy žádnou škodu nevyčíslil, jednání obviněného nerozporoval, nevedl proti němu řízení ohledně vrácení neoprávněně vyplaceného nadměrného odpočtu a především se nepřihlásil se svým nárokem na náhradu škody v adhezním řízení.
Dovolatel proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby, popřípadě aby podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten poukazuje především na skutečnost, že dovolatel se v odůvodnění svého dovolání omezuje na výhrady ryze proti skutkovým zjištěním soudu a teprve v návaznosti na případnou změnu skutkových zjištění se domáhá odlišného právního hodnocení. Takový obsah dovolání považuje za neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, dle kterého musí jít primárně o výhrady vůči právnímu posouzení (např. proti nesprávné právní kvalifikaci), nikoli primárně o výhrady proti skutkovým zjištěním včetně hodnocení důkazů. Pokud jde o námitky dovolatele vůči uložené povinnosti nahradit ve zkušební době dle svých možností způsobenou škodu, konstatuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že takovou námitku nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. Konstatuje, že v daném případě nepřichází do úvahy jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tak ani dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu či deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť obviněný pouze polemizuje se skutkovými závěry obou soudů, tvrdí že žádnou škodu nezpůsobil a své dovolání tedy opírá o námitky, které jím uplatněný dovolací důvod nenaplňuje. S ohledem na tyto závěry proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání obviněného M. J. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť jde o dovolání, které nebylo podáno z důvodů uvedených v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nesprávném hodnocení důkazů provedených a tedy, že podle jeho názoru nebyla jeho vina, resp. naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění a v podstatě tak staví dovolací soud do postavení soudu třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Pokud jde o námitku obviněného vůči uložení povinnosti nahradit ve zkušební lhůtě dle svých sil způsobenou škodu, i zde Nejvyšší soud shledal, že tato námitka neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, jakož ani jinému z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. J. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. října 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h