ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.924.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 924/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2003 o dovolání podaném M. O., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v O.-H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 5 To 23/2003 ze dne 30. dubna 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/200l, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 34 T 4/2001 ze dne 11. 9. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek ve výroku tohoto rozsudku přesně označený a tímto skutkem způsobil škodu firmě P. Š. – D. v celkové výši 2.650.000,-Kč. Byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem s vysloveným dohledem a dále trest peněžitý a rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání, které ve věci podal jak dovolatel, tak i státní zástupce, který své odvolání směroval v neprospěch dovolatele, a to pouze do výroku o uloženém trestu, rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to rozsudkem sp. zn. 5 To 23/2003 ze dne 30. 4. 2003 tak, že z podnětu obou odvolání se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody. Za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 trestního řádu rozhodl nově tak, že napadený rozsudek ve výroku o vině ponechal nezměněn, přičemž dovolateli uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, vyšší trest peněžitý a jinak rozhodl v rámci adhezního řízení o náhradě škody.
Proti uvedeném rozhodnutí podal dovolatel, a to včas, za splnění zákonem vyžadovaných podmínek, dovolání, přičemž za dovolací důvody označil ty, které jsou vymezeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech svého dovolání uvedl, že odvolací soud nepřihlédl dostatečně k jeho námitkám vzneseným již v řízení před soudem nalézacím. V této souvislosti poukázal na nepřesvědčivou výpověď svědka G. a zejména na magnetofonovou nahrávku telefonních hovorů, které vedl s poškozeným a který ji také pořídil, když má za to, že nejde o nahrávku autentickou, jak také mělo vyplynout z řízení o vydání věci s tím, že tato nahrávka mohla být upravena tak, že mohl být vytvořen dokonce falzifikát. Konečně své námitky směroval i do uložení peněžitého trestu, případně jeho výše, když má za to, že ani odvolací soud nezjistil dostatečně jeho majetkové poměry a v důsledku toho mu uložil nepřiměřený peněžitý trest. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. pak argumenty nevznesl žádné. S názorem, že oba soudy dospěly v předmětné věci k nesprávným právním závěrům potom navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novém projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby výkon napadeného rozhodnutí přerušil do svého rozhodnutí o podaném dovolání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která v něm poukázala na to, že co se týče uplatněného dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. není vlastně nijak v tomto směru argumentováno a zpochybnění takto namítané věcné nepříslušnosti soudu, který ve věci rozhodl, nevyplývá ani ze žádné jiné skutečnosti. Uplatněný dovolací důvod další /§265 odst. 1 písm. g) tr. ř./ pak podle názoru státní zástupkyně zůstal v poloze formálního tvrzení, když nepřinesl žádnou kvalifikovanou námitku nesprávného právního posouzení jemu přisouzeného skutku. Na přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí potom nemůže nic změnit ani výtka o uložení nepřiměřeného peněžitého trestu, když tato výhrada nebyla vznesena ani v souladu s příslušným dovolacím důvodem. Proto také navrhla podané dovolání odmítnout podle §265 odst. l písm. b) tr. ř. s tím, že podané dovolání nenaplňuje ani žádný z dalších dovolacích důvodů vymezených trestním řádem
Z pohledu podaných dovolacích důvodů je na místě uvést, že důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávně hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, ne tak ovšem z pohledu procesních aspektů projednávané věci. S poukazem na uvedený dovolací důvod tak není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, kdy skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny právně /kvalifikovány/, a to v souladu s příslušnými ustanoveními práva hmotného. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá označený dovolací důvod, je nutné odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění, protože skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V projednávané věci však dovolatel opřel výše uvedený dovolací důvod o tvrzení, že označený trestný čin nespáchal s poukazem na nepřesvědčivost výpovědi svědka a s výhradami proti poškozeným pořízeného magnetofonového záznamu o telefonním rozhovoru, který s ním vedl. S přihlédnutím k již uvedenému a současně k důvodům rozvedeným zejména v rozhodnutí odvolacího soudu, je zřejmé, že dovolací důvod takto vymezený je dovolatelem spatřován právě v porušení procesních zásad plynoucích zejména z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a tedy v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Jestliže se takto dovolatel na konstatovaném procesním základě domáhá revize skutkových zjištění učiněných oběma soudy, nelze dospět k závěru, že tak činí z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel totiž musí na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na příslušné zákonné ustanovení /§265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř./, přičemž ovšem musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům zákonem /trestním řádem/ vymezeným. Jinak nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody vymezené ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., i když je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno. Uvedené konstatování se plně vztahuje i na dovolací důvod stanovený §265b odst. l písm. a) tr. ř., jehož existenci dovolatel rovněž namítá, avšak bez jakékoliv argumentace, přičemž porušení procesních pravidel v tomto dovolacím důvodu uvedených /věcná nepříslušnost soudů ve věci rozhodujících/ ze žádné skutečnosti v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli nevyplývá.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti uvedené shora, neshledal Nejvyšší soud důvod k postupu podle §265o odst. l tr. ř., a to ani na žádost v tomto směru podanou dovolatelem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka