ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.958.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 958/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2003 o dovolání podaném obviněným JUDr. F. K., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 78/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 24/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 4 T 24/99, byl obviněný JUDr. F. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., který spáchal podle rozsudku skutky popsanými ve výroku pod body 1/a), b), c). Za to byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným R. P. částku 4.720.000,- Kč a J. B. částku 240.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození ing. P. K. a P. S. odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl obviněný JUDr. F. K. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. popsaný ve výroku napadeného rozsudku.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný JUDr. F. K. a poškozený Ing. P. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 78/02, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 10. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze a rozsudku Městského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný JUDr. F. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., „neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.“
Dovolatel především vyjádřil názor, že napadenými rozhodnutími byl porušen zákon, s tím, že „obě rozhodnutí soudu, jak soudu prvního stupně, tak i druhého stupně, nesprávně hodnotily důkazní stav věci, tak jak jim ukládá ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu.“ Podle jeho názoru souhrn důkazů shromážděných a hodnocených v odůvodnění napadených rozhodnutí netvoří spolehlivou oporu pro jednoznačný výklad skutkového stavu věci. Proto na základě tohoto důkazního stavu nemělo být jednoznačně rozhodnuto o uznání jeho viny a následně i o trestu. V návaznosti na to dovolatel rozvedl konkrétní výhrady vůči skutkovým závěrům vyjádřeným v bodech 1/a) –c) rozsudku soudu prvního stupně, vůči hodnotícím úvahám soudů obou stupňů a vyjádřil se k jednotlivým provedeným důkazům. K bodu 1/a) zejména uvedl, že již v rámci odvolání napadal skutečnost, že měl od poškozeného R. P. vylákat částku ve výši 5 milionů Kč. Zdůraznil přitom mj., že poškozený R. P. prodal svou pohledávku ve výši 5 milionů Kč jinému subjektu za 800.000- Kč. Částka 800.000,- Kč se shoduje s finanční částkou, kterou dovolatel uznává od počátku jako správnou a pravou. Jde o novou skutečnost, která dříve známa nebyla a kterou je nutno prověřit. K bodu 1/b) zdůraznil, že nesprávně byla interpretována smlouva o půjčce mezi ním a poškozeným Ing. P. K. Navíc k této půjčce jsou poškozeným podepsaná potvrzení, kde je výslovně uvedeno, že nejde o splátky dluhu, ale o samostatnou půjčku. V tomto směru nebyla podle dovolatele jeho obhajoba řádně prověřena a byly učiněny právní závěry, které tak nevyplývají ze zjištěného skutkového stavu věci. Zejména však dovolatel upozornil na to, že částka 4 miliony Kč, kterou obdržel od poškozeného Ing. P. K., byla skutečně zálohou vyplývající z předchozích dohod mezi dovolatelem, jmenovaným poškozeným a svědky ing. K. S. a JUDr. M. P. K této skutečnosti soudy obou stupňů nepřihlédly. Nehodnotily tedy důsledně skutkový stav, jak jim ukládá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V případě popsaném v bodu 1/c) nelze mít podle dovolatele za prokázané, že se dopustil podvodného jednání, neboť finanční prostředky poskytl další osobě pro jejich vyšší zhodnocení a když zjistil, že ke zhodnocení těchto prostředků nedojde, dluh řádně uznal. Pokud v daném okamžiku nebyl schopen plnit svůj závazek, tj. finanční prostředky nevrátil z důvodu platební neschopnosti, nelze z tohoto faktu dovozovat, že šlo z jeho strany o úmyslné jednání s trestněprávní kvalifikací. Dovolatel pak dále uvedl, že odvolací soud, aniž vzal v úvahu skutečnost, že jsou zde důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu věci, rozhodl o zamítnutí odvolání. Přitom z důvodů, které dovolatel uvedl, vyplývá, že mohlo dojít na základě splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. k jinému právnímu posouzení a „snížení“ právní kvalifikace, tedy soud by tak zřejmě dospěl k jinému hmotně právnímu posouzení takto řádně zjištěného skutkového stavu věci.
V petitu dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud ve veřejném zasedání „podle §265a odst. 1 TrŘ, z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) TrŘ, zrušil napadená rozhodnutí tímto dovoláním. Podle §265l odst. 1 TrŘ přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.“
K dovolání obviněného se v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolatel namítá pouze nesprávná skutková zjištění soudů obou stupňů, jeho námitky se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace jeho jednání. Podle státní zástupkyně tedy dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný JUDr. F. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř. Dovolání zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Tato skutečnost je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Buďto nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou (chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout), nebo sice určitý výrok byl učiněn, ale není úplný (např. výrok o nepodmíněném trestu je neúplným výrokem, jestliže soud nerozhodl o způsobu výkonu tohoto trestu). Dovolatel ovšem nekonkretizoval vadu či vady napadeného rozhodnutí, v nichž by tento dovolací důvod, pokud se na něj formálně odvolává, měl spočívat.
Námitky dovolatele však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však o žádnou z těchto alternativ uvedeného dovolacího důvodu nemůže jít, neboť uplatněné námitky směřují vůči tvrzené neúplnosti důkazního řízení, proti hodnocení důkazů a zejména proti skutkovým závěrům napadených rozhodnutí. V řízení o dovolání se ovšem nelze domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm odstranit ani případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Nutno tedy shrnout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr.ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotné právní posouzení věci. Pokud se ovšem v rámci svého mimořádného opravného prostředku takto domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, pak tu pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl uveden zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. září 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Veselý