Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.09.2003, sp. zn. 3 Tdo 959/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.959.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.959.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 959/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2003 o dovolání podaném obv. M. K., nyní ve výkonu trestu ve Věznici H. S., zast. JUDr. V. B., advokátkou, advokátní kancelář H. – m., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 5 To 186/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 242/2002, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění: Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 5 To 186/2003, jímž bylo podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 6. 1. 2003. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc „vrátil k dalšímu řízení“, a to s odkazem na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolatel v užitém mimořádném opravném prostředku namítl, že v rámci provedeného dokazování nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 trestního zákona a to již v řízení před soudem prvního stupně, který jej uvedeným trestným činem také uznal vinným. Poukázal na nepravdivé výpovědi svědků ve věci slyšených s tím, že odvolací soud takto vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu a navíc odmítl návrhy dovolatele na opětovný výslech svědků. K podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyjádřil. Konečně také Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání, stejně jako další náležitosti stanovené trestním řádem. Samotný důvod dovolání uplatněný obviněným (§265 odst. 1 písm. l) tr. ř.) předpokládá existenci vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až g) tr. ř. V předmětné trestní věci se však o takový případ nejedná. Příslušný odvolací soud totiž rozhodl v provedeném odvolacím řízení ve kterém provedl přezkum podaného odvolání (řádného opravného prostředku), a to způsobem, který je souladný s hledisky vymezenými zákonem. Námitky v tomto směru uplatněné dovolatelem jsou v daných souvislostech zjevně neopodstatněné, když odvolací soud v důvodech napadeného rozhodnutí také vysvětlil, proč odmítl navrhované důkazy. V tomto směru lze proto odkázat na důvody obsažené v předmětném rozhodnutí Krajského soudu Ostrava, stejně jako na argumentaci týkající se jeho úvahy o formě zavinění. Podstata argumentace uvedená dovolatelem však spočívá v jeho výhradách k soudy zjištěnému skutkovému stavu. Z hlediska celkové konstrukce dovolacích důvodů tak, jak je v trestním řádu vymezena však není možné dovolávat se přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je totiž při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tedy zda jsou správně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Není tak úkolem Nejvyššího soudu hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., když případné skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. V řízení o dovolání se tak nelze na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu ani tehdy, je-li skutkovým zjištěním podmíněna. Jak již řečeno, v dané věci uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. V této souvislosti je ovšem na místě uvést, že přes citaci zákonného důvodu v samotném dovolání /§265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ však argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů, které v zákoně obsaženy nejsou. Lze tak uzavřít, že dovolání se neopírá o důvody zákonem vymezené. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno z jiných důvodů než vymezených ustanovením §265b tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 17. září 2003 Předseda senátu : Mgr. Josef Hendrych Vypracoval : JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/17/2003
Spisová značka:3 Tdo 959/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.959.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19