ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.974.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 974/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2003 o dovolání podaném obviněným J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 9 To 580/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 163/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 1 T 163/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., jehož se podle výroku rozsudku dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „poté, co se dozvěděl o zájmu podnikatele S. R., o koupi čelního nakladače Stalowa Wola L 34, v obci H. n. J., kde se s ním sešel, mu předvedl dva čelní nakladače uvedeného typu v majetku C. H. n. J. a dále v obci V. B., okres B. další čelní nakladač v majetku D., s. r. o. V. B., o kterých, v rozporu se skutečností, tvrdil, že jsou jeho majetkem a prodává je, na základě takových informací dne 8. 11. 1998 se dohodl se S. R. na prodeji nakladače uvedeného typu, který byl ve skutečnosti majetkem D., s. r. o. V. B., a to za částku 350.000,- Kč, kterou mu jmenovaný v B. vyplatil v hotovosti s tím, že kupní smlouvu sepíší a potvrdí podpisem následujícího dne, kdy bude také nakladač odvezen, k čemuž nedošlo, přičemž podvodným vylákáním uvedené částky, kterou použil pro svůj prospěch, způsobil S. R., škodu ve výši 350.000,- Kč.“ Za tento trestný čin a trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. ve znění účinném k 19. 5. 1994, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 1999, č. j. 6T 129/97-147, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2000, sp. zn. 3To 128/98, byl podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl ve výroku o trestu zrušen výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 9 To 580/2002, jímž odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 12. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když se ani odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval skutečností, že jednání, kterého se měl dovolatel dopustit, není trestným činem, „poněvadž samotné navázání kontaktu s poškozeným, kterého ani prvotně neznal, jednání o zprostředkování prodeje movitých věcí, nelze považovat za trestný čin podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.“ Dovolatel dále poukázal na to, že Krajský soud v Brně se nevypořádal s tím, že předmětné jednání směřující ke zprostředkování „obchodu“ není trestným činem, neboť se ve skutečnosti jednalo o obchodněprávní vztah předpokládaný ustanovením §2 zák. č. 513/1991 Sb. (obchodního zákoníku). Dovolatel (obviněný) i poškozený totiž jednali v souladu se svými oprávněními k podnikání a věc, jíž se toto jednání týkalo, s podnikáním uvedených subjektů souvisela. Z těchto důvodů dospěl dovolatel k přesvědčení, že Krajský soud v Brně měl vyhovět jeho řádnému opravnému prostředku (odvolání) a posoudit jeho jednání toliko jako obchodněprávní vztah, který není trestným činem. Na tomto právním základě měl být dovolatel podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil. Současně vyslovil souhlas, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s §265r odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že dovolatel sice deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem uplatňuje námitky, které se obsahově s uplatněným dovolacím důvodem neshodují. Podle státní zástupkyně se dovolatel domáhá změny skutkových zjištění v tom smyslu, že měl právo nakladač, jenž byl majetkem D. s.r.o., prodat, resp. zprostředkovat jeho prodej. K takovým skutkovým zjištěním však soudy v posuzované věci po vyhodnocení provedených důkazů nedospěly. Dovolatel tudíž namítá nesprávné skutkové závěry soudu a v takovém případě není materiálně, tj. ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. není jako důvod pro podání dovolání uveden. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je uveden v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávěnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel J. B. opřel shora uvedený dovolací důvod o námitku, že se Krajský soud v Brně v řízení o odvolání nevypořádal s tím, že mezi dovolatelem (obviněným) a poškozeným šlo o jednání směřující ke zprostředkování obchodu v rámci oprávněné podnikatelské aktivity obou subjektů a v tomto smyslu bylo obchodně právním vztahem a nikoli trestným činem. To znamená, že podle dovolatele existoval skutkový stav věci, jenž shora uvedený právní závěr dovoloval. Z napadeného rozhodnutí i z rozsudku soudu prvního stupně je však zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (jež jsou v jejich rozhodnutí vyložena a odůvodněna), o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatel se tedy v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal revize zjištěného skutkového stavu, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. B. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. září 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler