ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.977.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 977/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2003 o dovolání podaném D. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 13 To 352/2002, ze dne 4. 10. 2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně č. j. 8 T 79/2002-549, ze dne 26. 8. 2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně č. j. 8 T 79/2002-549, ze dne 26. 8. 2002, byl dovolatel uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, zčásti sám a zčásti ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a to ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a zavázán k náhradě způsobené škody.
O dovolání dovolatele proti předmětnému rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové a usnesením sp. zn. 13 To 352/2002, ze dne 4. 10. 2002, je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.), jako nedůvodné zamítl.
D. K. podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, kterým napadl citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s odkazem na dovolací důvod stanovený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech svého dovolání odkázal výlučně na to, že podle jeho názoru oba soudy v projednávané věci nesprávně zjistily výši způsobené škody, ačkoli skutečná škoda výše předpokládaná v ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák., nedosáhla a tak mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Poukázal v této souvislosti na své doznání i podle jeho názoru na nepřesvědčivá tvrzení svědků, která výši způsobené škody určila. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodl tak, že se dopustil trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. (za současného zrušení v této části uvedeného rozsudku a patrně i navazujícího usnesení odvolacího soudu) a uložil mu trest v rámci trestní sazby vymezené ustanovením §247 odst. 2 tr. zák., poškozené potom odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Eventuálním petitem potom navrhl napadené výroky zrušit a přikázat odvolacímu soudu, aby věc projednal a rozhodl znovu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění obou soudů a v důsledku takto tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že dovolatel měl být odsouzen pro trestný čin mírnější. Má za to, že takto není ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, který však ustanovení §265b tr. ř. nezná (pochybnosti o správnosti skutkových zjištění). Dodal, že ostatně Nejvyšší státní zastupitelství stejně dospělo k závěru, že popis skutku užitý v dané věci soudy odpovídá i použité právní kvalifikaci. Navrhlo proto, aby Nejvyšší soud v projednávané věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnul, neboť bylo uplatněno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě nutno připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, bez jehož existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Jak již zmíněno, důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Jinými slovy, skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tedy právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nelze tak za daného stavu hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a skutkové vady tak nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Z pohledu již řečeného se tak v řízení o dovolání nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění a nelze přirozeně ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. V takovém případě zákon umožňuje dosáhnout nápravy ostatními mimořádnými opravnými prostředky.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku napadeného rozhodnutí dovolatel namítl nesprávné zjištění jím způsobené škody a tedy v této souvislosti polemizuje se soudy užitou právní kvalifikací jako trestného jednání. Možnost (existenci) této právní kvalifikace pak spatřuje v konkrétních skutkových okolnostech, na které odkazuje a které (podle jeho přesvědčení) z provedených důkazů skutečně vyplývaly. Jestliže soudy nebyly vzaty v úvahu, je podle dovolatele nepochybné, že (hmotně právní) otázka značné škody byla posouzena nesprávně.
Právnímu závěru o splnění či nesplnění vzniku značné škody /ve smyslu ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák./ musí předcházet postup podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. To značí, že soud na základě vyhodnocení provedených důkazů zjišťuje skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení otázky, zda v konkrétním případě dovolatel svým jednáním způsobil škodu a zda tuto škodu lze z hlediska již uvedeného možno označit za značnou. Tomu svědčí i důvody uvedené v příslušných rozhodnutích soudů obou stupňů, které poukazují na doznání dovolatele, ale především i na příslušné výpovědi jednotlivých přítomných, znalecký posudek i navazující další listinné důkazy v předmětné věci provedené, když odvolací soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že „výše škody byla objektivně a přesně zjištěna“.
Nejvyšší soud takto dospěl k závěru, že námitky vznesené dovolatelem s tím, že v nich spatřuje dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se ve skutečnosti týkají vad ve skutkových zjištěních a tedy důvodů, které měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení věci. Takové důvody však zákon nezná, přičemž je na místě dodat, že takto dovolatel musí jednak (§265f odst. 1 tr. ř.) odkázat na příslušné zákonné ustanovení /§265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř./, jednak musí obsah uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.
V dané věci se tak nestalo, a proto Nejvyššímu soudu nezbylo než podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §256b tr. ř. Za podmínek stanovených §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2003
předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka