ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1140.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1140/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně Mgr. A. H. proti žalovanému Mgr. M. H., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 7 C 792/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soud v Hradci Králové ze dne 28. června 2001, č. j. 23 Co 718/2000-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27.5.1999, č.j. 23 Co 382/98-79, zrušil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10.6.1998, č.j.
7 C 792/97-43, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 11.6.1999, jímž soud rozhodl o návrhu na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve věci rozhodl nově rozsudkem ze dne 14.8.2000, č.j. 7 C 792/97-127. Věci v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovanému a rovněž tak finanční hotovost 10.000,-Kč (bod I výroku), žalovanému přikázal k úhradě dluhy účastníků ze dvou smluv označených pod bodem II rozsudečného výroku ve výši 7.793,- Kč a 6.437,- Kč, uložil mu, aby žalobkyni zaplatil na vypořádání podílu 5.761,- Kč (bod III výroku). Konečně rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobkyni movité věci jmenovitě uvedené pod bodem IV výroku,
o poplatkové povinnosti účastníků, o jejich povinnosti hradit státu náklady
na znalečném a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (bod V-VIII výroku).
O vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků rozhodl soud prvního stupně podle zásad ust. §150 obč. zák., když na podkladě výsledků dokazování shledal, že účastníci se na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedohodli a zjistil rozsah bezpodílového spoluvlastnictví a hodnotu věcí v tomto spoluvlastnictví účastníků. Tvrzení žalovaného, že účastníci dluží rodičům žalovaného 10.000,- Kč shledal nevěrohodným a tuto částku jako dluh účastníků k vypořádání nezařadil. O návrhu
na vydání věcí, o nichž žalobkyně tvrdila, že jsou jejím vlastnictvím, rozhodl s odkazem na ustanovení §126 obč. zák., neboť s ohledem na výsledky dokazování v tomto směru nepochyboval o správnosti tohoto tvrzení.
Z podnětu odvolání žalovaného se věcí zabýval Krajský soud v Hradci Králové. Rozsudkem v záhlaví označeným změnil rozsudek soudu prvního stupně toliko
ve výroku o soudním poplatku, jinak jej potvrdil a rozhodl o povinnosti žalovaného hradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Se zřetelem k obsahu odvolacích námitek zaměřil odvolací soud pozornost zejména k žalovaným tvrzené dohodě účastníků
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Dokazování v tomto směru doplnil
o zjištění obsahu dvou dopisů, které žalovaný předložil soudu na podporu svých tvrzení. Po zhodnocení důkazů učinil závěr, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví; skutkové závěry soudu prvního stupně ve věci shledal správnými a ztotožnil se i s jeho závěry právními.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovodil z ust. §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve znění platném před novelou provedenou zák.č. 30/2000 Sb. (dále o.s.ř.), jako důvod dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění skutkového stavu, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.) a odkazem na ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. vytkl nesprávné právní posouzení věci. Podle žalovaného odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy a ve věci učinil nesprávné skutkové a právní závěry. Dohodu účastníků o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví prokazuje potvrzení o vypořádání majetku účastníků a listinné důkazy předložené žalovaným odvolacímu soudu, k čemuž však odvolací soud nepřihlédl.
Za nesprávné považuje žalovaný i rozhodnutí ohledně věcí nabytých žalovaným
před uzavřením manželství účastníků, ohledně obývací stěny pořízené v době manželství a ve vztahu k závazku účastníků vůči rodičům žalovaného vzniklému z titulu společného užívání rodinného domku rodičů. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, závěry ve věci považuje
za správné.
Protože řízení před soudem prvního stupně probíhalo podle dosavadních právních předpisů a též jeho rozhodnutí bylo vydáno ještě před účinností zák. č. 30/2000 Sb., muselo být rovněž odvolání posuzováno podle znění o.s.ř. před změnou provedenou zák. č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá hlava I bod 17. zák.č. 30/2000 Sb.).
Dovolací soud shledal, že dovolání žalovaného bylo podáno včas, vykazuje formální i obsahové náležitosti předpokládané ust. §241 odst. 1, 2 o.s.ř. Dovolací soud proto v dalším posuzoval, zda tento mimořádný opravný prostředek je přípustný a tedy způsobilý, aby na jeho podkladě dovolací soud ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska jeho správnosti.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Občanský soudní řád v ust. §238 odst. 1 písm. b), jehož se žalovaný dovolal, připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Předpokladem pro závěr o přípustnosti takového dovolání je tedy stav, kdy v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo odvolacím soudem potvrzeno, se liší od prvního rozhodnutí proto, že při rozhodování byl soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným v usnesení odvolacího soudu, jímž byl první rozsudek soudu prvního stupně zrušen.
Krajský soud v Hradci Králové v odůvodnění usnesení ze dne 27.5.1999, č.j.
23 Co 382/98-79, jímž zrušil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10.6.1998, č.j. 7 C 792/97-43, uvedl, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků na závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dílčí dohoda o vypořádání, a proto vypořádal jen věci, práva a povinnosti, jež tato dohoda nezahrnovala. Pro závěr, že účastníci takovou dohodu uzavřeli, však soud prvního stupně neměl podle odvolacího soudu dostatek skutkových zjištění. Vycházel pouze z tvrzení žalovaného a z potvrzení o převzetí věcí patřících
do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků ze dne 24.6.1995, jemuž přiznal povahu
a význam dohody účastníků o částečném vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví přesto, že žalobkyně od počátku řízení takovou dohodu popírala, potvrzení o převzetí věcí považovala jen za seznam věcí, které si odvezla, a očekávala vyplacení vypořádacího podílu částkou 30.000,- Kč, s čímž žalovaný nesouhlasil. Odvolací soud zdůraznil význam uvažované dohody účastníků pro rozhodnutí o návrhu na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků soudem. Soudu prvního stupně uložil, aby řízení doplnil o provedení důkazů, které účastníci k tvrzené dohodě nabídli
a podle výsledků dokazování k této předběžné otázce pak o věci rozhodl. Uvedl, že pokud by bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli alespoň ústní dohodu (dílčí dohodu)
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, bylo by třeba dohodu respektovat. Pokud by výsledky dokazování takový závěr neumožnily, bylo by pak na soudu prvního stupně, aby vypořádal veškerý majetek z bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, včetně věcí uvedených v potvrzení ze dne 24.6.1995. Odvolací soud upozornil na povinnosti soudu rozvrhnout i aktiva a pasiva bývalých manželů ku dni zániku manželství.
Ve smyslu těchto závěrů odvolacího soudu také soud prvního stupně postupoval. Provedl obsáhlé doplnění zjištění skutkového stavu výpovědí žalobkyně, žalovaného, svědků D. B., M. K., B. K., F. B., V. H., J. R., P. H., L. H., zjištěním obsahu potvrzení ze dne 24.6.2995, potvrzení České spořitelny a. s., okr. Pobočka v Havlíčkově Brodě a obsahem spisu sp. zn. 8 C 388/96 Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Na podkladě provedených důkazů a jejich zhodnocení učinil závěr, že listina z 24.6.1995, jíž se žalovaný dovolával, neobsahuje písemnou dohodu účastníků o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví; nikdo z účastníků netvrdil, že účastníci uzavřeli dohodu ústní. Od tohoto pro věc zásadního skutkového zjištění se odvíjely právní úvahy a závěry soudu prvního stupně ve smyslu ust. §150 obč. zák., v podstatě shodně s těmi, které odvolací soud vyjádřil ve zrušovacím usnesení jako obecně platné pro případ, že se účastníci na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedohodli. Soud prvního stupně však rozhodl druhým rozsudkem
ve věci jinak, než rozsudkem prvním, nikoli proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu ve zrušovacím usnesení, jak předpokládá ust. §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ale proto, že výsledky dokazování provedené na základě pokynů k doplnění skutkových zjištění ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu vedly soud prvního stupně k jiným skutkovým závěrům rozhodným pro věc, než ze kterých vycházel
při prvém rozhodnutí o věci a odůvodňovaly tak i jiné právní závěry.
Předpoklad, pro který by bylo možno usoudit na přípustnost dovolání ve smyslu ust. §238 odst. 1, písm. b) o.s.ř., tak nebyl naplněn.
Vady ve smyslu ust. §237 odst. 1 o.s.ř. žalovaný nevytýkal a dovolací soud žádnou z takových vad, pro něž je dovolání vždy přípustné, neshledal (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud proto z vyložených důvodů dovolání žalovaného jako nepřípustné podle ust. §218 odst. 1 písm. c), §243b odst. 4 o.s.ř. odmítl.
Žalobkyni, která byla v dovolacím řízení úspěšná, náklady spojené s tímto řízením, na jejichž náhradu by podle ust. §142 odst. 1 o.s.ř. (§243b odst. 4 o.s.ř.) měla právo, nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo (§151 odst. 1, §243b odst. 4, §224 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu