ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1208.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1208/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně L. K. proti žalovanému V. B., o výživné, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 10 C 24/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. ledna 2003, č. j. 12 Co 22/2003-87, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 11. 2002, č. j. 10 C 24/2001-76, Okresní soud v Sokolově odmítl „odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 10 C 24/2001 ze dne 10. 1. 2002“ (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. ledna 2003, č. j. 12 Co 22/2003-87, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy (§241 odst. 1 věty druhé o. s. ř.). Podle ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem nebo - jde-li o věci uvedené v §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - notářem], jestliže sám nebo osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
Z ustanovení §241 odst. 1 věty první a z ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo osoba uvedená
v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná - musí být při podání dovolání zastoupen advokátem (notářem) a současně, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podal žalovaný dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem (notářem), a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání. Okresní soud v Sokolově proto žalovaného usnesením ze dne 23. 4. 2003, č. j. 10 C 24/2001-116, vyzval, aby si ve lhůtě patnácti dnů zvolil v dovolacím řízení zástupcem advokáta a zároveň jej poučil o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě. Přestože toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 12. 5. 2003, žalovaný výzvě dosud nevyhověl.
Z uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první
a §241 odst. 2 o. s. ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení
o dovolání žalovaného – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c odst. 1 a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věta první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2003
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu