ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1535.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1535/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. F. proti žalovanému JUDr. M. H., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 21 C 71/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2001, č. j. 1 Co 188/2001-146, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. března 2001, č. j. 21 C 71/94-127, zamítl žalobu, že žalovaný je povinen písemně odvolat u Okresního soudu v Jičíně, u Okresního soudu v Pardubicích, u Okresního soudu v Hradci Králové, u Obvodního soudu pro Prahu 2 a u Městského soudu v Praze, dále u Okresního a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Úřadu vlády České republiky svá tvrzení, že se u žalobce prohlubuje duševní choroba a ve stejném smyslu se žalobci omluvit doporučeným dopisem. Dále zamítl žalobu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nemajetkové újmy 1.000.000,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. prosince 2001, č. j. 1 Co 188/2001-146, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovaný je povinen se žalobci omluvit doporučeným dopisem za své tvrzení, že se u žalobce prohlubuje duševní choroba; jinak tento rozsudek potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci dne 18. února 2002, když žalobci byl doručen téhož dne.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dne 14. března 2002 včasným dovoláním.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 13. června 2003, č. j. 21 C 71/1994-204, které bylo doručeno žalobci dne 23. června 2003, dovolatele vyzval, aby si ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zvolil pro řízení o dovolání zástupce z řad advokátů, a tuto skutečnost doložil soudu předložením plné moci, nebo aby osvědčil případné vlastní právnické vzdělání. Dovolatel byl současně poučen o procesních následcích nesplnění výzvy.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věta první „o. s. ř.“ musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Takto je stanoveno tzv. povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, které je chápáno jako zvláštní podmínka dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze sice odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. Nedostatek v zastoupení dovolatele musí být proto řešen postupem podle ustanovení §241b odst. 2 ve spojení s §104 odst. 2 o. s. ř.
O takový případ jde v posuzované věci, neboť – jak vyplývá z obsahu spisu – dovolatel, ač nebylo doloženo, že by sám měl právnické vzdělání, resp. že za něj jedná podle zákona kvalifikovaná osoba, nedoložil soudu ve stanovené lhůtě (ač o tom byl soudem poučen), že v jeho případě byla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení. Protože tak nebyla splněna zvláštní podmínka dovolacího řízení, dovolacímu soudu nezbylo, než podle již zmíněných ustanovení o. s. ř. dovolací řízení zastavit.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první a §151 o. s. ř. za situace, kdy dovolatel sice procesně zavinil, že dovolací řízení muselo být zastaveno, avšak žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu